Docela mi ta dnešní fotka příjde i výstižná - dochází mi neuvěřitelnou rychlostí energie a dodělávám jak ti králíci co soupeří v reklamě s Duracellem... chtělo by to něco pozitivního, co by mi jí zas dodalo, ale naše rodinka má poslední dobou nějak naděláno.Rýma se mě pořád drží a tak šli Tom s Viktorkou do školky na focení sami. Do školky chodí už druhý rok, ale společnou fotku zatím nemá a tak jsme chtěli, aby měla taky takovou "památeční", jaké máme my dva s Tomem (chodili jsme oba do stejné školky, akorát jsme se tam asi nikdy nepotkali :-D). Jenže fotograf přijel se zpožděním a i když to byla akce školky, nasáčkovalo se tam tolik místních mamin s miminkama, že je vzali přednostně a my po dvouhodinovém čekání nakonec stihli jen profi fotku před pozadím s beruškama (kvůli tomu jsme tam teda fakt nešli, ale Viktorka o to moc stála) a museli jet. Společnou fotku dělali až úúúplně naposled, takže někdy v době kdy už byla v Brně na plavání. Ale docela mě v té školce dostala - to když jsem Toma přišla vystřídat, aby mohl skočit domů pro věci a auto. Přemlouvala jsem jí potichu, ať se tam na to vyprdnem, že je to na dlouho. A milá slečna to šla ohlásit paní ředitelce, která mi to přede všema přes celou třídu zopákla: "my se tu dnes na to asi vyprdnem" :-D
V Brně jsem s ní zašla na studijní (když se mnou šla taková princeznička tak jsem doufala ve vstřícné jednání), ale byli dost nekompromisní takže jediné, co mě může zachránit je písemné odvolání děkanovi a doufat v jeho pochopení. Dyť taky jo, člověk se tak snaží, poctivě dojíždí na přednášky, píše seminárky, prezentuje referáty, skládá zkoušky, dře... a pak by to všechno mělo jít někam jen proto, že nestíhám odevzdat dimplomku, na které fakt poctivě dělám? :-S
Tom s malou pak jeli na plavání a já šla ještě na konzultaci kvůli diplomce, vedoucí práce moc nevěří, že to tentokrát fakt stihnu, ale já prostě MUSÍM!!!!
Pak nás ještě čekala s Viktorkou kontrola na dětské gynekologii, kde jsem se jejím dotazům několikrát fakt od srdce zasmála, ale bylo toho tolik, že bych to sem ani všechno nezvládla vypsat. Když jsme odjížděli měli jsme ještě menší dopravní nehodu, ale naštěstí se nám nic nestalo, odneslo to jen auto za náma tak aspoň nějaké štěstíčko. I když já z toho byla v šoku i tak, žádnou srážku v autě jsem ještě nikdy v životě nezažila.
V půl čtvrté už jsme měli takový hlad, že jsme se rozhodli nečekat až domů a něco tam narychlo vařit, ale udělali jsme si rodinný oběd v restauraci. Viktorku jsme odtud nemohli dostat, brečela, že tam chce bydlet :-D
Dnešek byl fakt náročný a vyčerpávající... a nemoc se vrací. Aspoň, že Viktorka je zdravá!
Žádné komentáře:
Okomentovat