31. den

Tak moc jsem se těšila domů a nakonec jsem musela zůstat s Viktorkou v Lipově. Ach jo, to se mi tááák nehodí. Kdyby mi to neřekla vyloženě Viktorka, že si přeje abych zůstala tak bych se na to vykašlala. Aspoň se mi večer podařilo doskládat jedno z náročnějších puzzlí. Vzhledem, k tomu, že k našim skoro nejezdíme a kolikrát se u nich k tomu skládání ani nedostanu tak mi to trvalo půl roku. Tak dlouho  jsem ještě žádné neskládala :-D

30. den

To se dalo čekat, že se od Viktorky zase nakazím. Od rána mě škrábe v krku a kašlu. A bude hůř. Šíša to má vždycky 2 dny a pak to předá mně, abych byla 3 týdny KO.

29. den

Jsem KO. Tom dnes přivezl nové nintendo wii a pak jsme spolu celý večer hráli bowling (kdopak asi vyhrál? ;-)), tenis, baseball atd. Docela jsme se u toho zapotili a nadřeli. A nejvíc mě z toho bolí pravé rameno...

28. den

Další várka sněhu a k tomu mrazy, vítr... dnes to odklízení sněhu byla fakt "lahůdka". Viktorka užívá kvanta kapek a vitamínů, ale nemocně už moc nevypadá a řádí jako splašená. Trénuje si po baráku krasobruslení bez bruslí. Člověk z ní má pocit, že její nohy jsou malé trampolíny :-) Taky jsem se nakonec nechala ukecat a dovolila jí marodit v Lipově u našich. My tam za ní jedem v sobotu.

27. den

Bibi lehla. Ráno mě sice přesvědčovala, že jde rozhodně do školky a odpolko poprvé na balet, ale do půl hodiny jí tak teklo z nosu i z očí, že jsme jí vzali do Hodonína k dr. Já tam stejně musela na ÚP, protože mi skončila podpora :( Odpoledne mi přišla další zpráva, že mě u jedné firmy nevybrali. Vždycky to tak zabolí...

26. den

Viktorka má zásobu pastilek a krom škrábání v krku je v pohodě. I učitelky tvrdí, že jim nemocná nepříjde, ale Rosenku i Klub maminek jsme dnes vynechaly.

25. den

O brzké ranní probuzení už v 6 se nám dnes postaraly nejen kostelní zvony, ale i Viktorka, která nám dávala patřičně hlasitě a naštvaně najevo, jak jí hrozně škrábe v krku. Jinak byla ale bez rýmy a bez teplot tak jsem jí jen po poradě s dr. stříkla do krku Orofar a šupajdila do školky s tím, že kdyby něco stačí zavolat a příjdu si pro ní.
Tom se rozhodl vzít si dnes volno, protože ho hrozně bolelo břicho, tak mi tu polehával a odpolko jsme šli pro malou společně. Vlastně to bylo docela fajn rodinné odpoledne...

24. den

Dneska vidím rudě! Antošovi se totiž vykašlali na trénink na zimáku a místo toho vzali Viktorku na sáňkách na rybník, kde v tom šíleném mrazu krom nich skoro nikdo nebyl. Takže trénink, kam byla náhlášená vynechali ale radši jí nechali mrznout na rybníku. Fakt mě to naštvalo, byla jsem ráda, že i když většina dětí ve školce onemocněla, Viktorka se drží a doufala jsem, že to zvládne i nadále.
Největší radost mi dnes udělala polička, co jsem si nechala udělat od bratránka. Přivezl mi jí sice už včera večer, ale teprv dnes jsem si jí dala tam, kam jsem jí naplánovala a dala do ní větší část našich dvd. Opravdu se z ní raduji. A kecám, radost mám samozřejmě z Viktorky. Každou chvíli mám hroznou potřebu se s ním mazlit, tulit, umačkat jí jak moc jí mám ráda.

23. den

Abych pravdu řekla, docela jsem v těch 6 ráno doufala, že se Viktorce nebude chtít vstávat a na krasobruslení nepojedem, ale když jsem se jí zeptala, vyskočila nadšeně z postele... Bruslit zatím neumí a tak náš dnešní první trénink spočíval v tom, že jsem jí celou hodinu vodila po ledě (občas na střídačku s Tomem) a učila jí držet rovnováhu a "chodit" na bruslích. Přestože většinou jí činnost po deseti minutách přestane bavit a chce skončit, tohle jí fakt bavilo až do konce a klidně by pokračovala dál. Jen jí bylo líto, že není velká jako ty starší holky co tam už na bruslích skákaly a dělaly piruety a ona se je snažila napodobovat.
Pak jsme jí zavezli k Antošům a nařídili, aby s ní v těch děsných mrazech nechodili moc ven (většinou od nich přijede s rýmou) a vzali jí zítra ráno zase na trénink.
Odpoledne se tu stavila na kafe Láďa a šly jsme spolu na pohřeb a večer přivezl Tom z Ikea šatní skříně tak už budem mít konečně kam vybalovat šaty. Hurá!

22. den

To, že mě nevybrali mě fakt vzalo. Je mi líto, že o mě najednou není nikde zájem. Rozesílám denně tolik životopisů, žádostí... málokdy ale dostanu odpověď, téměř nikdy mě nepozvou na výběrové řízení či pohovor... a když už, tak mě stejně nevyberou a já bych tak ráda věděla co dělám špatně. Je mi to líto. Navíc mi hypoteční poradce dost nepříjemně sdělil, že i kdybych si tu práci našla, hypotéku stejně do konce roku nedostanem. A co s náma bude? Debilní registr! Jak je možné, že když jsme tenkrát na účtě měli statisíce dali Toma do registru dlužníků kvůli tomu, že se zpozdil (a ještě ne vlastní vinou) o dva měsíce se třemi tisíci??? Je to fakt k vzteku. Taková volovina a nám to na dlouhá léta (a pro nás ta nejdůležitější) zkomplikovalo neuvěřitelně život. Chce se mi brečet, přestože vím, že jsou na tom lidi a rodiny daleko daleko hůř. Pořád se ptám Boha PROČ nám to dělá a kdy už se to zlomí... vždyť se tak snažím žít poctivě a správně... dělám všechno proto, abych žila podle Desatera a tak vůbec...  ani od života nechci něco nadprůměrného... nepotřebuju zahraniční dovolené a poznávat cizí země (ne, že by mě to nelákalo, ale obejdu se), nepotřebuju nové drahé auto ani vydělávat závratné čátky... stačilo by mi mít dvě zdravé děti, vlastní domeček a práci co by mi šla a snad mě i bavila. Alles.

21. den

Dnes jsem byla na výběrovém řízení na městký úřad a byla jsem fakt přesvědčená, že mě vezmou. Na tom úřadě jsem už 6 let pracovala, pohovor se mnou dělala bývalá kolegyně ze stejného odboru, s kterou jsem ani nekamarádila, ani jsme si nijak nevadily... podmínky jsem splňovala všechny, stála jsem o tu práci i když nebyla placená nejlíp a pracovní doba nebyla ideální... takže jsem fakt nečekala, že mě ZASE nevyberou :-S

Ještě že jsem se aspoň zastavila na pracáku a přihlásila se na další rekvalifikační kurz (už poslední, který mi můžou zaplatit) a přihlásila jsem Viktorku na zimák do krasobruslení (zatím na zkoušku) tak snad jí to bude bavit. Stojí to děsné prachy, je to až 5x týdně a o víkendu brzy ráno tak vlastně nevím, jestli bude lepší, když jí to bude bavit nebo ne :-)

20. den

Čím to, že dřív jsme byly s Viktorkou v Brně téměř neustále a zvládaly jsme to. Já tam dnes byla po dlouhé době sama, nikam se mi nechtělo, nohy mě bolely... Holt jak člověk vypadne z  nějakého "tempa" tak je to znát. Původně jsem tam jela vybrat a případně koupit šatní skříně, protože to je to, co nám tu chybí ze všeho nejvíc. Oblečení máme kde se dá a pořád něco hledáme. Skříně pořád ještě nemáme, zato jsem ale nakoupila spoustu věcí z výprodeje (hlavně boty pro mě a pro Viktorku na jaro) a podařilo se mi za super cenu pořídit malířský stojan, který jsem pro malou už dlooouho chtěla.Hned večer na něm malovala a malovala a nehnula se od něj tak sem dávám pár ukázek :-)

19. den

Ze školky do Rosenky, po Rosence do Klubu maminek.... Viktorka si to dost užívá.A já se zas snažím o zařizování domečku, udržování pořádku, hledání si práce atd. Už bych si moc přála otevřít salon, ale dokud tenhle domek nebude náš, musím hledat práci...

18. den

Tahle fotka dnes vyšla v časopise Překvapení mezi 10 nejhezčíma, takže jsme ve finále! Navíc se trefili a číslo, pod kterým se hlasuje pro Viktorku je její nejoblíbenější - OSM :-) Má z toho velkou radost. Jak z toho, že je v časopise jako nějaká hvězda tak z toho, že má zrovna osmičku :D

A já obeslala hromadu známých, aby pro ní hlasovali. Já pro známé a kámošky taky hlasuju, když mi napíšou tak toho teď zkouším využít já. Už kvůli tomu, že na té fotce je jasně vidět, že fakt fakt fakt potřebuju nový foťák...

  
posílá se sms ve tvaru PRE 3 8 na číslo 9001207 ;-)

17. den

Je mi čím dál hůř co se toho našeho "manželství" a soužití týče, ale nechce se mi to řešit ani o tom psát. Je mi z toho moc smutno. Dnes už jsem to nevydržela, bouřilo se to ve mně od rána a dopolko jsem to Tomovi vpálila, že už takhle dál nemůžu, ať si rozmyslí, jesli s náma chce zůstat nebo mu bude líp bez nás tak doufám, že se situace zlepší.

Pořád si říkám, že jsme si slibovali být spolu v dobrém i ve zlém, ale za těch skoro 6 let co jsme spolu si toho dobrého moc nepamatuju a hlavně se obávám, že se to snažím dodržovat hlavně já, vzhledem k tomu, že Tom si hrál na věřícího jen těch pár měsíců kdy trval na tom, ať máme církevní obřad... co už. Kdybych tenkrát věděla to, co vím dnes... vzala bych si ho asi stejně, ale některé věci bych holt udělala jinak.

16. den

Ráno nás probral telefon, když volali Staňci Toma na zabíjačku. Původně sice tvrdil, že jde jen přidržet prase a nezdrží se, ale nakonec tam pomáhal celý den (i k úrazu tam přišel :-)) a pozdě odpoledne přišel i s bohatou výslužkou, takže nám teď doma voní škvarky, ovarová polévka a spousta dalších nezdravých dobrot.

Mezitím se tu během dne stavila Hanča s malým Filípkem a celé odpoledne až do večera jsme tu měli Viktorku, holky si spolu hrály a hrály, akorát je to docela blázinec, mít doma dvě Viktorky. Každou chvíli nevěděly, na kterou mluvím :-D

Doufala jsem, že večer sem zajdou Hanka se Zdeňou na pohárek a na pokec, ale už se neozvali ani neukázali tak jsem si aspoň dodělávala po dvou týdnech nehty.

15. den

Ačkoliv jsme dnes měly s Viktorkou spoustu plánů kam zajít, nakonec nám vyšla jen část, protože od Hanky jsme se vymotaly až na poledne. Projely jsme se metrem do prodejny ČT pro dvd, 
které jsme scháněly už rok a půl, bylo to kousek od Václaváku tak si Viktorka samozřejmě nemohla nechat ujít focení u koně (tedy, sv. Václava, ale jí zajímal jen ten kůň), i když to tam bylo namrzlé a párkrát se tam pod ním vyválela.

 No a pak už hurá do Obecního domu, kde byla taky výstava pohádkových kostýmů. Byla skoro stejná jako ta, na které jsme byly před vánocema 2008, ale bylo tam toho víc a hlavně!!! tentokrát už se Viktorka vešla do pohádkových kostýmů, v kterých se tam děti můžou
za peníze fotit (tenkrát jí byly všechny moc velké a 
navíc se bála). Pořád se nemohla dočkat, až si je tam bude zkoušet a bude se v nich fotit tak si to tam fakt užívala a nemohla jsem jí odtud dostat. Byly jsme tam 3 hodiny!!! Fotit se tam sice VŮBEC nesmělo, ale domluvila jsem se s tou slečnou, co to tam fotí, že jí 2-3 fotky zaplatím a až bude fotit, budu cvakat (schovaná za paravanem a bez blesku) taky. Takže fotek mám spoooustu, i když je jich spousta skoro stejných.

Večer jsme si ještě dali srazík s Jitkou, Kryštůfkem a Terezkou, se kterýma jsme se neviděli skoro 3 roky a pak už jsme jeli se Zdeňou a Hankou do Milotic.

Byl to moc fajn výlet a Viktorka byla moc spokojená.

14. den

Tom dnes musel služebně do Prahy tak jsme toho s Viktorkou využily a svezly se s ním na ty výstavy, které jsme chtěly původně navštívit už v prosinci.

Cestou jsme vezli i jednu tiskárnu do Kamenice tak jsme si zavzpomínali, jak jsme tam byli na výstavě, když měla Viktorka cca 14 měsíců.

Dneska jsme navštívili výstavu v Roztokách, kde byly kromě pohádkových kostýmů a rekvizit vystaveny taky jejich kreslené návrhy. Bylo to moc fajn, lidi skoro žádní, mohlo se tam fotit... fakt super. Navečer nás Tom zavezl k Hance a pokračoval k zákazníkovi a domů, my jsme s Viktorkou šly na nákupy, udělaly jsme si radost večeří od Mekáče... a večer si Viktorka s Hankou hrály na nintendu hry. Vždycky se na ně moc těší a pak odmítá končit :-)

13. den

Po obědě jsme měly U Draka "poradu" s bývalýma kolegyňkama z městského úřadu a bylo to moc fajn (jediný negativ byl, že jsem ještě druhý den smrděla kouřem z cigaret, přestože jsem se večer komplet celá koupala :(

Daly jsme si oběd, kafčo... a vzpomínaly. Pak jsme si udělaly procházku, během které jsme vyzvedly Viktorku ze školky, aby se prošla s náma.Zpáteční cestu z druhého konce Milotic už jsme absolvovaly jen samy dvě a Viktorka si samozřejmě vzpomněla, že potřebuje akutně na záchod, tak to byl celkem rychlý návrat.

Ale byl to docela fajn den...

12. den

Ach jo, práce pořád žádná a já už fakt nevím, kde hledat, abych stíhala Viktorku vodit do školky a vyzvedávat jí tam. Životopisy sice na pár webech mám, ale když už mi příjde nabídka, tak je to nějaká pofiderní záležitost na ŽL a za provize :(

Doma se snažím být čím dál vzornější hospodyňka, vařím, peru, žehlím, uklízím... ještě kdyby jsme tak už měli všechen nábytek na svém místě, vystěhovaný obsah krabic co nám zabírají přízemí a já mohla začít řešit salon...

11. den

Tento týden, k velké radosti Viktorky, chodí většina dětí ze školky už po obědě. Odpoledne si užíváme spolu doma, i když malá se kolikrát zavře sama v pokojíčku a nemá na mě náladu.

Já včera přemluvila Toma, ať už konečně složí knihovnu tak jsem si dnes odpolko "užívala" a vynášela nahodu knížky z krabic a skládala si je do polic. Zatím toho ale je většina v Dražovicích, odkud už mi Tom kvůli závějím týden nepřivezl žádný další nábytek ani krabice :(

10. den

Dneska jsme byly venku jen my s Viktorkou a to jen na dopolední mši v kostele. Když jsem rodinku přemlouvala odpoledne k procházce, nepochodila jsem. A na místní dětský krojovaný ples Viktorka odmítla jít, protože nemá kroj. Takže promarněná neděle doma. Aspoň, že jsme si zahráli pár stolních her a Viktorka nám odpoledne v kuchyni uspořádala taneční a pěvecké představení... módní princeznovskou přehlídku máme na denním pořádku :-)

9. den

Viktorka pořád jen mele o sáňkování a stavění princezen ze sněhu na zahradě a tak jsme ráno vyrazili do Hodonína schánět sněhule. Protože má jasnou představu o tom, jaké chce, vešla do každé prodejny s velmi hlasitým pozdravem, po němž následovala hláška "chtěla bych růžové, stříbrné nebo zlaté!" To, jaké boty a v jaké velikosti, to už pro ní nebylo podstatné :-) a my s Tomem zas koukali hlavně na cenu a praktičnost. Nakonec si vyhlídla jedny větší u Batě a pak už s ní nebyla v žádném dalším obchodě řeč tak jsme jí je museli vzít. 

Moc je ale zatím neužila, protože sotva vzbudila odpoledne Toma aby šli ven, měla jsem je za pár minut zpátky kvůli hustému dešti. Tak mi oba asistovali za zadkem, když jsem se snažila dodržet novou rodinnou tradici a péct nějaký moučník na neděli. Dnes jsem se rozhodla pro bábovku a doufám, že mi to moje "nezdravé předsevzetí" dlouho vydrží a každou neděli bude něco dobrého k snídani a odpolednímu kafi :-)

8. den

Sype, sype, sype

od rána jen hustě chumelí a já to nestíhám odklízet. Ruce mě bolí, záda taky a jsem tak utahaná, že bych jen spala. Na sáňkování ani stavění sněhuláka to v tom chumelení fakt není tak jsem to Viktorce aspoň částečně vynahradila projížďkou po Miloticích na saních (já samozřejmě v roli tahouna).

Viděla jsem krásná zákoutí, co bych chtěla vyfotit, ale nemám odvahu do toho mokra znova vytahovat foťák, jednou už jsem to zkoušela.

V pondělí, když mrzla v Dražovicích na autobusové zastávce, sníh jen pomalu jemně poletoval, mně přistávaly na černé bundě překrásné úžasné sněhové vločky a já myslela jen na to, jak bych je chtěla fotit. Bohužel jsem s sebou neměla foťák a od té doby se mi nepodařilo "strefit se" do takového mírného sněžení :-(

7. den

Bez vody... to jsem dnes byla skoro celý den, přestože venku jsou jí kvanta (zmrzlé).
Od rána protékal záchod (tahle častá porucha mě pronásleduje v každém mém bydlišti a já jí nesnáším). Protože jsem nezvládala utáhnout uzávěr vody přímo u WC, musela jsem (se složitou navigací přes telefon) vypnout vodu v celém baráku.
Odpoledne jsme se domluvili s Tomem, že jak přijede z práce zajedem do Hodonína koupit nový plovák (nebo je to napouštěč vody?). Chtěla jsem ho vzít s sebou, ale Tom prohlásil, že ho včera viděl a ví, jak vypadá. Opravdu nečekal, že jich budou mít TOLIK druhů a rozměrů, takže jsme ho nakonec samozřejmě nekoupili. Proč mě to nepřekvapuje? :-D :-D :-D

6. den

Vím, sníh k zimě patří a za oknem vypadá úžasně. Děti jásají a já měla po ránu taky radost - než mi došlo, že Viktorka ještě pořád nemá žádné boty do sněhu a že jakmile jí zavedu do školky a stavím se na poště a v pekárně budu muset tuhle krásnou bílou nadílku odhrabat z chodníku před domem. Trvalo mi to skoro hodinu co jsem ho pořád dokola odhrabávala a říkala si "tolik sněhu, takové množství... a za pár dní to roztaje, jako by nikdy nebyl". Když jsem končila, byly okolní chodníky, odhrabané ráno už zas zasněžené... a po pár hodinách i ten náš, takže jsem si to zopákla.

Odpoledne jsem vzala Viktorku sáňkovat a jednu jízdu zkusila s ní. Skončily jsme obě po hlavně  ve sněhu, malá navíc pode mnou. Ale naštěstí jsme obě v poho. Holt už na to nejsem :-D 

5. den

 

Díky kostelním zvonům, které nám tu denně vyzvání před oknem vstávám už v 6 ráno. Dnes mi to ale nevadilo, od naší svatby (5,5 roku) jsem nebyla u zpovědi a tady jsem si jí konečně domluvila s panem farářem - na 7,15 takže docela síla. Je to fakt nezvyk, že tady je kostel skoro denně, někdy i 2x. To v Dražovicích jsem chodila jen v neděli. Ale tady to taky nehodlám přehánět, jen mám prostě pocit, že kdykoliv vyhlídnu z okna, chodí tu lidi do kostela nebo z kostela.
Po zpovědi jsem vyprala, zašla do školy poptat se ředitele na práci, zaplatit Viktorce obědy a dopoledne jsem strávila u Renči Holešínské, se kterou jsem se už dlouhé roky neviděla.
Pak další praní, cesta pro Viktorku do školky... a znovu do školy, tentokrát na taneční kroužek pro děti. Viktorce se tam moc líbilo, já tam pokecala se známýma a seznámila se s některýma dalšíma maminama... a pak jsme šly do klubu maminek. Tom pro nás večer přijel tak jsem byla moc ráda, že tu cestu nemusím absolvovat počtvrté :-)

4. den

 

Zima, zima, zima...
Tohle slovo jsem si dnes opakovala nejvíc. Sotva jsme ráno zavezli Viktorku poprvé do nové školky (ani jsme jí ráno nemuseli moc budit, vlítla do třídy i pusu nám zapomněla dát), jeli jsme do Bučovic koupit v Penny marketu klávesy (už neměli), pak mě Tom vyložil v Dražovicích jel do práce. Já jsem v tom nevytopeném baráku třídila věci co tam ještě zůstaly a chystala to, co by se mělo akutně převézt do Milotic, až už mi byla moc velká zima šla jsem za Pavlou na kafe a na pokec (už nám to chybělo :-)). Po poledni jsem jela autobusem do Rousínova pro poštu (opět jsem mrzla na zastávce), pak s Tomem k nim na firmu (tam mě nechal mrznout v autě na parkovišti)... a odpoledne zpátky do Milotic pro Viktorku.
V nové školce se jí mooooc líbí tak doufám, že jí to vydrží. Navíc měli k obědu rýžový nákyp, čímž jí udělali velikánskou radost.

3. den

Viktorka se neustále ptá, kolikrát se ještě vyspí než půjde do nové školky. Když dnes zjistila, že už jen jednou, měla velkou radost, ale pro jistotu se během dne ptala ještě několikrát :-)
Už několikátý den jsem měla nervózu z návštěvy mamky a jejího manžela, ale celkem jsme to zvládli, nekritizovali to tu. Ovšem záleží hlavně na tom, jak se o své dojmy podělí se ségrou...

2. den

Dnešek se u nás měla sejít spousta návštěv, ale většině v nich tento záměr překazila chřipka tak to bylo nakonec komorní :-) A skončilo to jako každý den, Viktorka si prosadila hraní společenských her. Fakt netuším, po kom to dítě zdědilo tu posedlost počítání apod., když já matematiku NAPROSTO!!! nesnáším a nechápu. Moc jí baví všechny hry typu Člověče, kde se počítá a počítá

1. den

Klasika - s novým rokem nová optimistická předsevzetí o nichž člověk ihned při jejich plánování pochybuje, že je dodrží :-) Přesto, pokouším se znova o psaní svého blogu a jsem zvědavá... MOC zvědavá, jak dlouho mi to vydrží :D

Jako správná pověrčivá ženská se snažím řídit heslem Jak na Nový rok tak po celý rok a dávám si tedy záležet. No, dnes jsem toho moc neudělala, hlavně jsem se snažila začít bojovat se svou závislostí na internetu a podařilo se mi téměř celý den nezapínat PC. WAW! Večer jsem konečně přemluvila VIktorku, aby se mnou začla opět chodit do kostela (co jsme se přestěhovali tak se jí nechtělo, přestože ho máme doslova u baráku a koukáme na něj z okna) a docela se jí to líbilo. Jen náš tatínek (nevěřící) Tomáš nešel, protože ho zkolila nějaká hodně silná viróza a je nepoužitelný. To se máme na co těšit...