Neděle zas byla ve znamení návštěv a oslav. Ráno mi zvony nedalekého kostela nedovolily ani přes změnu času (asi proto zvonily tak dlouho a silně) zaspat a tak jsem holt absolvovala pravidelnou mši.
Pak jsme vyrazili do Hodonína slavit tchánovi narozeniny a vyzvednout tu naší Arielu. Odpoledne jsme se stavili ještě v Miloticích u mojí kmotry a ve Ždánicích u bratránka a domů jsme přijeli zase za tmy. Jak mně jsou vzácné ty neděle kdy jsme doma :-)
KONEČNĚ!
Tak a je to tady :-) Moje první letošní jarní rozkvetlé úlovky. Sice jsem toho zkoušela (i nafotila víc), ale jednak to tu nemůžu víc zahltit a taky spousta té krásy je za plotem a foťák holt víc ostří pletivo než to, co je za ním :-D
Ráno jsem se těšila, jak si konečně pospím, když Viktorka není doma a nebude budit brzo ráno... nahradila jí moje mamka, která mi už před osmou volala, že včera umřela Peggyna. Když se mamka v říjnu vdala a nastěhovala do Lipova, tak si přáli mít psa a já jim jí dala k vánocům jako štěně (takže se narodila někdy v době, kdy spolu začli bydlet)... a minulé vánoce už to bylo 13 let. Prožila tam s mamkou celé ty roky kdy si tam zvykala, prožila s náma spousty procházek i výletů a "užívala" si s Viktorkou od jejího narození. Žádného psa neměla Viktorka radši než jí, vždycky se s ní u našich vítala i loučila... a teď už není... Budeš nám chybět, Peggy!
Přes den jsem nařídila Tomovi, že mi musí hlídat, abych fakt dřela na diplomce a nezapla si zase The Sims, na kterých poslední dny fakt těžce ujíždím. Ty si dávám vždycky za odměnu pozdě večer nebo když mi to fakt nemyslí. Takže celý den zase prosezený u PC, aspoň že večer byl nějaký ten pohyb ;-)
Přestože Viktorka je v posledních měsících malá mořská víla Ariel a jak říká "na puincezny už se dávno nedívá" tak dnes se jí zachtělo být po dlouhé době zas Popelka. Chvíli měla oblečenou sukni hnědou a uklízela v ní, pak si jí přehodila na modrou a zamířila na ples. Pak tam dělala děsný bordel až mě zavolala ať se jdu podívat - zapřáhla si koníka a ještě pár dalších zvířátek k židličkám, dala nohy nahoru a vezla se "v kočáře" na ples :-D
Navečer jí Tom vezl k Antošům na víkend a já měla setkání nejlepších Avonlady, heč :-)
Dneska jsem na diplomce fakticky makala co to šlo, ale z místa jsem se moc nepohla tak ten nejbližší termín moc optimisticky nevidím a jestli to zas nestihnu tak se z toho zas zhroutím :-(
Viktorka si to ve školce užila (když jsem si pro ní přišla, zrovna trůnila :-D) a než nám přijel autobus na Brno kam jsem jela na poslední lekci aqua-aerobicku tak jsme byli na zastávce se sousedama a Viktorka s Vojtou se vozili navzájem na jeho kole. Mám z toho i ostřejší fotky, ale tyhle líp vystihujou jak si to užívali.
Kolem čtvrté ráno si to nakráčela Viktorka za náma do pokoje a do postele a bylo po klidu. Nejdřív seřvala Toma, že smrdí a nasáčkovala se na mojí půlku. Když už jsem usínala vytlačila mě tak na kraj, že 60 % mého těla trčela ve vzduchoprázdnu a já ležela na rámu postele. Když jsem skučela, že nemám kde spát tak mě zprdla "tak spi tam kde si teď". Prudila jsem tak dlouho, až se Tom otráveně sbalil a šel spát do pokojíku. Ona ale stejně odmítala posunout se směrem k té jeho uvolněné půlce a podařilo se jí vytlačit až za nějakou dobu. To si ale lehla na šířku a kopala mě do obličeje a pak i do zad. A po šesté už na posteli seděla a vyřvávala na mě jednu otázku za druhou. Takže jsem vstávala s kva kva kvalitní migrénou.
Venku bylo po ránu všude krásně bílo, ale sluníčko svítilo nádherně a já děsně nadávala, že nemám doma foťák s funkčníma baterkama, abych to mohla nafotit. Odpoledne už nebyla nikde ani vločka.
Dopoledne jsme strávily s malou v angličtině a pak jsme měly plavání a po něm jsme měly jet do Ikea. Malá Danka ale začla v autě usínat tak jsme jely všichni k Daddy a holky tam řádily tak, že Viktorku jsem pak odtud nemohla dostat.
Nějak se snažím oddálit tu spoustu kytičkových fotek co mám v plánu tak jsem dnes zas vybrala takovou "jarní předzvěst" - kočičky a něčí čerstvě nachystanou zahrádku (spíš tedy její dominantu). Trpaslíci tady celkem letí, ale kdybych měla fotit všechno co si kdo dá jako výzdobu na zahradu ... to bych asi nezvládla. Nějak tyhle věci nemusím. Je ale fakt, že je to super při dětech - procházka se koná po "vytyčené" trase od trpaslíka k žabičce apod. :-D
Viktorka dnes byla vyjímečně ve školce - čtvrtky jsou v březnu jen 4 tak aby využila toho pátého dne kdy tam může a taky protože, že termín odevzdání diplomky se krutě blíží a dnes jsem na ní fakt pracovala celý den. Před obědem šla školka na procházce kolem našich oken - Viktorka byla v bezpečnostní vestě v čele průvodu (bylo tam dohromady 10 dětí!) tak jsem si jí chtěla nafotit, ale foťák díky těm hrozným baterkám vůbec nenastartoval a kapesní má pořád ještě Daddy.
Období, kdy sem budu házet víc fotek kytiček než Viktorky je tu! Budu se asi opakovat jako většina lidí tady, ale holt ty kytky jsou tak vděčné téma a člověk má takovou radost, když se prochází tou probouzející se přírodou a občas uloví nějaké to rašeníčko a kvetení...
Ale abych sem nedávala pořád jenom květenu, tohle se mi taky zalíbilo. Je to foceno pár ulic od našeho baráku což je jiste poznat i podle vzdáleného kostela, který je známý z mých fotek "pohled z okna" :-D
Jinak dnes žádná významnější událost snad jen kromě toho, že se nám zas komplikuje ta koupě domku, protože pan právník nějak pojal obavu, že nejsme pro ně dostatečně přijatelní kupci, když nemáme ty peníze v hotovosti, ale chcem to platit hypotékou... tak mu musíme sehnat z banky potvrzení, že jí dostanem. Což se dá pochopit, ale proč to teda neřekl před třemi týdny a vymyslel si to až teď, to nám hlava nebere... docela nám to zas doma pokazilo náladu.
Noc byla zběsilá - kdykoliv jsem se v noci obracela slyšela jsem v polospánku z vedlejšího pokoje, jak vede Viktorka s tetou a strejdou diskusi. Ve 4 už odmítala spát, jen ležela ve své oblíbené poloze (tj. o jednoho opřená, do druhého kope), koukala do stropu a občas měla nějaký dotaz, takže byla před šestou vyexpedovaná za náma. A to už jsme měli utrum se spánkem i my, protože její "mámí...?" nebralo konce. To už i Tom poznal o čem mluvím, když si denně stěžuju, že její MÁMÍ slyším ve čtyřminutových intervalech den co den a leze mi to na mozek...
Dopoledne ségra prořád vymýšleli, kam Viktorku vemou a ten program vymýšleli opravdu celé dopoledne, že pak už se nedalo nikam jít, protože se blížil čas oběda a po něm jsme se chystali a vyráželi zpátky k domovu. Naštěstí (nebo naneštěstí) mají doma nintendo se spoustou her, během soboty tam vytvořili postavičku Viktorky a dokonce i mojí a Tomovu takže jsme hráli bowling, stolní tenis, skoky na lyžích apod. a Viktorka chtěla pořád jezdit na býkovi :D
Cestou jsem zírala, protože jak to naše dítě přes den odmítá jakkoliv odpočívat a v autě už téměř nikdy nespí tak tentokrát usnula než jsme projeli Průhonicema a vstávala před barákem :-O ovšem nato, že spala 2 hodiny v kuse byla protivná až hrůza. Holt byla naštvaná, že jí ta vzácná návštěva tak rychle utekla a je zas doma...
opět dodatečně doplním koláží až bude...
Víkend v Praze
Tak jsme splnili Viktorce její přání a vzali jí zas jednou na víkend k tetě Hance a strejdovi Zdeňovi. Nemohla se toho dočkat a to ještě netušila, co jí tam čeká. Když jsme byli na cestě volali nám, že je tam tak krásně, že by byla škoda nevyrazit na Matějskou pouť. Vzhledem k tomu, že já na ní byla naposled před 19 lety a Tom s Viktorkou nikdy tak jsme byli samozřejmě pro. Počasí nám opravdu vyšlo, bylo krásně slunečno a poměrně teplo (holt se letos ten první jarní den fakt vydařil).
Viktorka je co se kolotočového šílenství po mně (to Tomáš od dětství kolotoče moc nemusí, tak s ní pravidelně absolvuje jen autíčka, která moc neberou mě) takže si to tam užívala, jen vzhledem k výši vstupného i parkovného jsem jí nemohla dát na tolik atrakcí jak by ona chtěla. Navíc jsme se všichni dohodli, že si to nejdřív projdem a vyberem na co půjde ona nebo my a tak nějak jsme si až večer uvědomili, že chuděra nebyla ani na tolika atrakcích jako když jsou tady hody... Vybrala si hlavně jízdu na velkém i malém koni (živých), s Tomem byla na utíčkách, se mnou na létajícím drakovi (kolotoč s labutěma určitě starší než já takže jsem měla obavu, aby se to s náma neurvalo :-D) a taky jsme skoro všichni vyzkoušeli vodní atrakci, po které jsme odcházeli docela dost mokří, ale byla to sranda. Jen za ty prachy to mohlo být delší :-) Já si navíc s Tomem vyzkoušela jeden véééliký kolotoč, z kterého jsme viděli nejen celý areál, ale i většinu Prahy a krásně bylo vidět zámek v Tróji... Původně jsme měli v plánu i v kompletní sestavě Ruské kolo a strašidelný dům a já chtěla s Viktorkou konečně vyzkoušet nějakou menší horskou dráhu, ale nějak už jsme se pak na ten druhý konec nedostali tak zas někdy příště... areál jsme navíc opouštěli napakovaní cukrovou vatou, tureckým medem, marcipánem a dalšími dobrůtkami, které jsme pak večer zbouchali.
Večer se Viktorka rozhodla, že chce spát s tetou a strejdou takže na mě zůstal jen chrápající tatínek...
obrázky dodám až je nafotím
Viktorka už se nemůže dočkat až pojedem k ségře a Zdeňovi do Prahy. Prosila nás o to už dávno a nakonec jsme jí to slíbili na tento víkend. Kdyby to záleželo na ní, vyrazili jsme už včera, ale nakonec se to Hance hodí až od soboty.
Počasí hlásí ne příliš hezké a teplé tak jsem s pomocí Jitty během dneška vypisovala a řešila místa a akce, kam by jsme přes víkend mohli zajít (nebo ještě líp kam by zašli Hanka, Zdeňa a Viktorka, případně Tom, zatímco já se zavřu u nich doma s diplomkou :D)
Viktorka se mezitím věnovala své oblíbené činnosti - malování a některé obrázky se jí natolik povedly, že nic hezčího k dnešnímu dni nafotit nevymyslím :-)
Nechápu sice, proč zrovna my musíme mít s tím vlastním bydlením tak hrozné problémy, ale když už jsem doufala, že je to na dobré cestě začal se ten Andrein právník nějak vykrucovat a dělat obstrukce, což se nelíbí Tomovi takže se vracíme zpátky do situace z loňského podzimu, kdy měl něco na starosti Tom a když na to neměl čas nebo to nešlo tak jak by mělo tak mi lhal, že je to v pohodě. Všechno ho obtěžuje a dnes už jsme se kvůli tomu pohádali tak, že jsem mu řekla, že už mě unavilo ho k něčemu přemlouvat a jsem ochotná a snad i schopná se s ním rozvést bez výčitek (což je změna od podzimu, to jsem se tomu snažila za každou cenu vyhnout a zorganizovala manželskou poradnu). Je spousta lidí spokojených v manželství a znám jich hrozně moc (z filmů i ze života) co jim to spolu klapalo, měli super manželství a jak na potvoru jeden z nich předčasně umřel... a vždycky si kladu otázku PROČ sakra se to musí stát vždycky těm, které to bolí a ne těm co jim to neklape a rozvádí se (teda, já jim nepřeju, aby z nich někdo umřel, ale ublíží to snad míň lidem...). Ani nevím, kam zařadit nás. Snad nám to vydrží, ale už jsem z té snahy udržet náš vztah v pohodě tak hrozně hrozně moc vyčerpaná a unavená...
Zvláštní, že celou tu dobu, co se snažíme o druhé miminko máme každou chvíli takovou manželskou krizi. Nejspíš proto se nám zatím nedaří. Když si vzpomenu, že jsem kvůli tomu volala svojí doktorce po vánocích a ještě teď v půli března se téměř nic neděje tak mi to příjde že se to zbytečně protahuje. V pondělí jsem si měla po deseti dnech zavolat na výsledky vyšetření, volala jsem tam celé úterý snad po pěti minutách a pořád nic. Až dnes jsem se (nevím na kolikátý pokus) dovolala a doktorka prý má zas dovolenou, tak mi jen sestra řekla, že já jsem v pořádku a na další postup si mám zavolat za týden...
Dnešní fotka je z plavání (což je zjevné), kam jsme s Viktorkou zamířily hned po angličtině. Odpoledne a večer byly u nás doma hodně chladné, když nepočítám mazlení a pusinkování se s Viktorkou. Kupodivu tyhle dusna tiché domácnosti TOmovi zdá se vyhovují.
Jaro je sice na spadnutí, ale příroda z větší části teprve vyčkává a vypadá teď bez sněhu snad ještě depresivnějc než jindy. Líbí se mi pozorovat strukturu stromů a fotit nebe přes jejich holé větve. Měla jsem snahu vyfotit tenhle záběr několikrát a líp, ale jsem ráda, že ty naše hrozné baterky zvládly aspoň ten jeden.
Trochu brzy na můj vkus dnes Viktorka navštívila poprové v životě gynekoložku a absolvovala vyšetření. Podle mě dosti zlomový okamžik pro každou ženu, v našem případě holčičku... Paní doktorka vypadala hoooodně mladě a byla velice příjemná a sympatická, stejně jako sestřička. Zjistily, že Viktorce zarůstá pipka tak jí to "natrhávaly" a dělaly ještě nějaké odběry a holt musíme denně proplachovat hypermanganem. Za měsíc na kontrolu tak doufám, že to bude v pořádku.
Pak jsme jely do výtvarky, kde jsme si povídali o sněženkách a vyráběli obrázky s nimi... a po výtvarce se ještě vyřádila s ostatníma na hřišti.
Dneska dnes nějak není co psát. Užívali jsme si to, že je to po dlouhé době první neděle co nejsme u žádných prarodičů ani nikde jinde na návštěvě nebo někde na výletě a tak jsme ten dnešek prostě prolenošili.
Ráno se Viktorka vyjímečně vyspala hodně brzo takže šla do kostela se mnou a opět tam lítala jak na hřišti. Těžce nesla, že farář požehnal jen jí a ne i míšánka a navíc prý "jedl" a jí nic nedal :-D
A pak už jsme si jen hrály zatímco Tom vařil, odpoledne jsme se dívali všichni na pohádky a filmy, občas zas vytáhli nějakou hru (Viktorka u ničeho dlouho nevydrží) a jen se tak "flákali". Pohodička klídek...
A protože jsme včera nakoupili nějaké věci na velikonoční dekoraci tak mě dnes Viktorka přinutila nějakou vytvořit do jejího pokojíčku. Je moc nadšená, že tam teď má svůj košíček se zajíčkem a spoustou dobrůtek a slíbila, že si každý den po obědě JEDNU vezme...
Dneska jsme si vyjímečně užívali jako tříčlenná rodina (většinou se Viktorce věnuje jen jeden z nás zatímco ten druhý uklidit nebo uvařit nebo vykonat nějakou jinou "povinnost"). Dopoledne jsme jeli všichni na nahrazovací hodinu plavání, pak jsme Viktorce dopřáli po dlouhé době oběd u Mekáče a pak jsme si zašli na výstavu o oblékání, hračkách a zálibách šlechtických dětí, s kterou byla spojená i tvořivá dílnička pro děti. Sice původně byly myšleny děti starší než je to naše, ale nikde to nenapsaly tak jsme se s Viktorkou zúčastnily taky (tatínek si jen prošel výstavu a pak už ho to tam nebavilo tak si zdřímnul v autě). Byla tam nejmladší a moc jí bavilo navlékat na drátky rolničky, korálky, vyrábět podkovičky... fakt jsme si to užily. A navíc se nám tam zamilovala do hooodně starého houpacího koně ze zámku v Lysicích. Pořád ho tam všem ukazovala a skoro se od něj nehla.
Sama doma
Viktorka dnes byla opět ve školce takže já se snažila pokračovat v psaní diplomky. Je to hrůza a děs a vůbec mi to nejde a bere mi to náladu, energii i optimismus. Chvílema, když si udělám přestávku si zajdu do dětského pokoje a jen tak si ho projdu nebo prohlížím... a myslím na Viktorku. Dneska jsem mezi jejími nejnovějšími výtvory našla nějaká zvířátka, už jsem zapomněla, jestli jsou to koníci nebo něco jiného, ale vím, že Viktorka i když je přenáší na jiné místo, pořád jim drží "pusinky" u sebe, aby se měly rádi. Je to hrozně roztomilé.
Odpoledne jsem si nachystala tašku do aqua-aerobicku a když jsme se vrátily ze školky čekaly jsme na autobus... jenže jsme se tak zabraly do skládání nových puzzlí z Brumíka, že nám milý autobus ujel. A tak jsme si místo "výletu" do Brna hrály a hrály a pouštěly jsme si u toho pohádky na CD.
Foťáky stávkují
Tak jsem si sice nechala kvůli projektu koupit k naší zrcadlovce i kapesní foťák, ale co je mi to platné, když ten nový Canon vybíjí baterky rychlejc než fotí a Tomáš místo naší staré kvalitní (leč rozbité) nabíječky koupil nějaký levný šmejd... Výsledkem je, že bych fotila, až bych brečela, ale vždycky se mi podaří jen pár snímků a konec.
Holt se s "milým" kapesním Canonem rozloučím a osobně si našetřím na nějakou novou nabíječku i s novýma baterkama. Co si člověk neudělá sám, to se podaří málokdy :-D
Na fotce je dárek od mojí ségry - kdysi se mi moc líbila vůně Chanel 5 a tak mi věnovala limitovanou sběratelskou miniaturu. Vypadá to moc zajímavě, i když na fotce to moc nevyniká...
Dnešek je pro mě plný deprese a slz, i když nečekám, že by to někdo pochopil, když ani já nechápu, proč to na mě tak doléhá. Asi to bude tím počasím a starostma kvůli bydlení, škole a tak vůbec...
Nikdy jsem nebyla zrovna člověk, co by pro něj byl sex nějak moc významný a od porodu jsem většinou ráda, když je Tom unavený a odložíme to. Jenže poslední dobou mi nějak čím dál víc chybí to, že už mi sám od sebe nedá ani pusu natož aby jsme se líbali, potřebuju občas obejmout, ale Tom o to většinou nestojí... a když už mi překvapivě brzo skončila MS a já si včera dopřála relax ve vaně a doufala, že když už nic aspoň si ke mně chvíli lehne tak prostě nic. Snažím se to s ním občas řešit, jestli třeba někoho nemá nebo co se s ním děje a jestli vůbec má cenu řešit ten barák, pokud už třeba ani neplánuje se mnou zůstat... to, že by jsme měli pokračovat ve snaze o těhu už nechávám zcela stranou, prostě to není to hlavní, jsem hrozně zmatená. Vysvětlil mi sice, že to sám nechápe, že prostě poslední dobou ho tyhle věci (všeobecně) nějak neberou a že taky neví, čím to je, když donedávna se holedbal, jak on myslí na sex apod. skoro neustále. Co se změnilo? Co se děje? Přece si, sakra, nebudu hledat milence! To bych ani nedokázala ani si to nechci představovat. Bulím tu a bulím a pořád přemýšlím, co se s ním děje.
Ještěže mám aspoň to moje sluníčko. Chodí se se mnou tulit a mazlit a pořád mi říká, jak mě má ráda. Je prostě moje všechno. Dnes, když za mnou ráno přišla jsem jí vzala za ruku a slavnostně jí pogratulovala k svátku. Pak jí přál i Tom a ona se nás nakonec zeptala "a kolik mám teda teď roků?" :-D :-D :-D
Ale i ona mi umí docela slušně potrápit, když čím dál častěj přede mnou řeší miminko a já jí nedokážu pořád dokola vysvětlovat, že to není jen otázka chtění, že to nejde tak jednoduše a že ona za to, že ho ještě nemáme rozhodně nemůže... Fakt s ní o tom nezačínám a snažím se to neřešit před ní, ale kolem ní už snad není žádný jedináček a ona těm svým kamarádům ty jejich starší i mladší sourozence tolik závidí... v pátek, když jsme čekali před obchodem na Toma se dokonce přidala k nějakým lidem s kočárkem a šla za nima, místo aby stála u mě. Když někde vidí, že nějakému miminku upadla hračka nebo láhev s pitím tak mu jí honem běží podat... tak ráda bych jí pomohla a ono to nejde...
Když jsem ještě žila sama a měla depku, pomáhalo mi si sednout ke klavíru a hrát. Z paměti jsem znala spoustu smutných a překrásných skladeb a moc mi pomáhalo ten smutek "vyhrát". Jenže jsem toho už většinu zapomněla a ani nevím, kdy můj klavír bude zase naladěný a nebude hrát falešně takže momentálně můžu jen vzpomínat a doufat, že si na něj zas někdy budu vylívat ty svoje stesky a dostávat se z nich.
Moje malá princezna dnes na mně vyloudila další šaty, aby si obměnila svůj šatník a v krabici objevila i jeden nový závoj. Když ho ale následně nasadila na hlavu skákacímu koni na kterém se "projížděla" po bytě tak jsem jí ho i přes její protesty zabavila.
Ráno trhla rekord ve spaní - budila jsem jí až v 9 (ani si nepamatuju, kdy naposled spala takhle dlouho) takže Klubíčko jsme opět nestíhaly a přestože celý den tvrdila, že na výtvarku pojedem tak si to půl hodiny před odjezdem autobusu do Brna, když už jsem se převlíkala rozmyslela a zůstaly jsme doma.
Maluje si stejně celé dny - má velkou spotřebu papíru, pastelek i voskovek, ale i tak jsme tam asi měly jet, protože večer začla prudit, že chce vytáhnout tempery a štětce. Holt jak se začne v Kouzelné školce malovat nebo tam ukazují obrázky, které jim děti poslaly ona MUSÍ mít u TV stolek a věci na malování a honem pro ně taky něco vyrábět :-)
Tom je pořád odtažitý, ale vymlouvá se na to, že se nechce moc "rozrušovat", když stejně nemůžem. Asi by ho nějaké ty důvěrnosti stály moc odříkání tak se radši drží ode mě dál. Ani k MDŽ mi nepopřál, přestože jinak nadává na všechno porevoluční a vzpomíná na "staré časy" a spousta našich známých v neděli kupovala kytky a "slavila". Prý si mám počkat na den matek...
Dnes byl pro naší rodinu velmi důležitý den, i když pro každého trochu jinak. Tomova mamka měla narozeniny, takže si užívali naší návštěvu :-D, Tom si užíval, že jsem slíbila zpátky řídit a mohl s nima slavit, Viktorka si užívala dort a odpoledne na návštěvě, kde si hrála s malou Aničkou... a já si mohla zas projít a nafotit detaily toho baráku co chcem kupovat a odpoledne se ta koupě plánovala s Andreou a jejím právníkem.
Takže ráno jak jsem přišla z kostela jsme vyrazili do Milotic. Tom se mnou ani nešel do toho baráku (chce on ho vůbec kupovat?) a jel zavézt opravený počítač, takže jsem si to procházela a fotila jen s Viktorkou. Pak jsme jeli k Antošovým a po návštěvě u nich do Vacenovic, kde se řešil ten prodej. Je to tam fakt složité a vypadá to, že problémy pokračují, protože asi budem muset zaplatit zálohu, na kterou nemáme dost vlastních prostředků a dokud tam nejsou dořešené převody, nedostanem na to ani hypotéku :-( Ale byla bych moc ráda, kdyby to dobře dopadlo a už to brzy bylo naše. Pak nás ovšem budou čekat další problémy a to se stavebníma úpravama a pak i stěhování... Tom se o tom jako vždycky nechce bavit a ani nevypadá, že by to byl ochoten nějak řešit, fakt nevím, proč se tak chová, když vidí jak mě to ničí. Je to s ním psychicky náročné vydržet, ale mám ho ráda a chci, aby naše rodina byla pohromadě tak se v tom nesmím moc šťourat. Jen kdyby se pořád netvářil tak nezúčastněně a negativně... je to pak pro mě všechno dvojnásob složitější než kdyby jsme na to byli dva.
Viktorka by na té návštěvě nejraděj zůstala už natrvalo, což nám pořád dokola opakuje, ani jsme jí odtud nemohli dostat. Anička je její nová "láska" a chtěla by mít doma všechno to, co má ona.
Dnes má Tom svátek tak jsme mu hned po ránu přály. Viktorka sice hrozně nerada někomu gratuluje, protože nikomu nepřeje dárky jen sobě a má strach, aby tedy dotyčný oslavenec náááhodou nějaký nedostal, ale nakonec to zvládla. Tento víkend to má nabité - včera měl svátek děda Jagoš, dnes tatínek a zítra má narozeniny babičky Antošová.
Dnes byl na pořadu dne taky velký úklid, ale nějak ten den rychle utekl a moc jsme toho nezvládli. Vlastně ani nevím, jak a čím jsme ten den tak proflákali, najednou bylo po osmé večer a byl nejvyšš čas jít chystat Viktorku do postýlky. Ten čas je čím dál rychlejší a já jen zírám, jak to všechno letí...
A Tom poslední dobou taky pořád nemá čas být s náma, nedokáže za mnou jen tak přijít, obejmout mě, dát mi pusu... jen mně se občas podaří odchytnout ho když je v kuchyni aby jsme byli aspoň pár minut spolu a jen ho tak držet kolem krku... nevím, proč je takový... Jako by jsme žili spíš vedle sebe, než spolu.
Večer Viktorka odmítala usnout a v noci spadla z postele takže bylo veselo. Ráno, když jsem potřebovala aby vstala a vyčůrala se kvůli vzorku pro doktorku tak vyspávala a odmítala vstávat. Zabrala si celou postel a mou snahu naprosto sabotovala :-)
Juráška si vzala s sebou, ale nějak upadl v nemilost, tak večer vyhrožovala, že ho zabije a nakonec ho tam schválně "zapomněla".
Tom zavezl její vzorek, já si nechala na gynekologii vzít svůj (samozřejmě z krve) a pak už nás Tom zavezl do Brna. Viktorka měla celý týden slíbenou Ikeu tak jsme se tam nechaly zavézt než bude mít čas nás přemístit domů. Viktorie se nemohla dočkat, až bude v koutku, než jsem jí dala věci do boxu a vypsala přihlášku málem jim tam nedočkavostí prorazila dveře. Poté, co si mě tam minule nechala vyvolat, protože měla hlad jsem jí tam raději nechala sváču i pití a ověřila si, že se jí nechce na záchod. Pak už jsem jen vyběhla nahoru do restaurace, připravila si peněženku a v momentě, kdy jsem si šla koupit kafe už mě vyvolávali, že tam mám přijít... tak jsem tam zas seběhla a dověděla se, že tam Viktorka pláče a nechce tam být :-O Jsem zůstala fakt zírat, protože to dítě neustále vyžaduje, aby jsme jí dávali do dětských koutků i když nechcem a v tomhle byla snad nejvíckrát a vždycky se tam moc těší. Fakt je poslední dobou na palici a já z ní taky. Takže nakonec byla se mnou v restauraci a nutila tam všechny děti dělat "Kolo kolo mlýnský".
Odpoledne si pouštěla pohádky a užívala si svých hraček, protože si jich během týdne fakt moc neužije. A já si přehrávala na netu nějaké starší seriály, co už jsem dlouho neviděla. Hlavně jednu telenovelu, která se mi snad tenkrát před lety na Primě nelíbila tak jako teď na youtube v originálu. Fakt mě ta španělština bere a nejradši bych se jí začla učit. Doma mám problémy, abych mluvila jen česky, protože se mi některá slovíčka a fráze co jsem z toho pochytila pořád cpou do pusy :-D
Když už nevím, co vyfotit, vždycky jsou tu umělecké výtvory Viktorky. Ta dnes byla zase ve školce a moc jí záleželo na tomto obrázku, který si tam vybarvila, musely jsme se pro něj dokonce vrátit a je fakt, že se jí moc povedl.
Jako každý čtvrtek i dnes to začlo scénou, že do školky nechce, což fakt nechápu, protože pak se jí tam líbí a nadšeně mi odpoledne vypráví zážitky...
Do aqua-aerobicku dnes nejedu, protože jsem jednak dnes po dloooouhatááánské době (a díky té vyvolávací injekci) dostala MS takže jdu zítra na ta vyšetření krve a taky proto, že Viktorka měla v moči nějaké vyšší hodnoty tak tam zítra brzo ráno musíme zavézt nový vzorek což znamená spát v Hodoníně. Tak nás tam Tom večer zaveze a pojede na nějakou firemní... akci (slušně řečeno).
Dneska jsme jeli brzy ráno do Hodonína zavézt Viktorčinu moč a ukázat jí paní doktorce. Budou jí dělat vyšetření na zánět močové trubice a pokud to bude v pořádku tak má "jen" nějakou mikózu. Dostala na to krém a máme jí koupat v heřmánku. Byla tam celkem v pohodě, ovšem všechny v čekárně nás dostala, když si hrála s jedním menším chlapečkem. On jí řekl holčičko a ona se ho udiveně zeptala "jaks to poznau, že jsem houčička?" což vzhledem k tomu, že měla culíky, náušničky a byla v růžovém byla velká prča. Smáli jsme se tam všichni.
Pak jsme byly u sousedů pro věci z brumle. Přišla spousta nádherných šatiček, ale Viktorce se zalíbily jen jedny. Ty si od nich osobně odnášela jako velkou vzácnost na svých předpažených ručičkách a doma si je hned oblíkla a běhala v nich až do večera. Holt jí ty princezny pořád drží, jen s nima odmítá mít doma knížky, dvd, obrázky... fakt nechápu její logiku
Taky jsem dnes volala kvůli tomu domku a v neděli se konečně sejdem s Andreou i jejím právníkem a začnem to řešit. Taky si znovu půjdu nafotit některé místnosti, které chcem přestavovat tak aspoň něco pozitivního :-)
Den Blbec (s velkým "B"!)
Fakt jsem si už od rána připadala jako by byl pátek třináctého. Událostí dne pro mě byl kurz malování na hedvábí (sice jsem už kdysi jeden celodenní absolvovala, ale je to už tak dávno, že si skoro nic nepamatuju a navíc je výhodnější zaplatit si za to, že si tam můžu něco namalovat jejich barvama než je nakupovat sama pro sebe domů).
Jenže hned jak jsem v Brně vystoupila z auta, spadl mi z ramene celý můj velký (a narvaný) batoh do veliké špinavé kaluže na okraji silnice, takže jsem ho měla mokrý a špinavý a stejně tak i potom svojí bundu a další oblečení co s ním přišlo do styku. Pak jsme s Viktorkou přijely na ten kurz (pochopitelně se spožděním) a já zjistila, že tam nejsou skoro žádné věci na malování na prodej, takže jsem jim tam malou nechala a vydala se na šalinu a schánět do výtvarných potřeb (ani jsem nevěděla kde, jen mi vysvětlily, kde mám vystoupit) nějaký ten čistý šál nebo šátek, abych měla na co malovat... když už jsem si přivezla ty šály, nedařilo se mi poskládat dřevěný rám, na kterém se to maluje a ani už nebyly skoro žádné odstíny modré, v které jsem jeden z nich zamýšlela malovat, prostě tam byla lahviček spousta, ale půlka jich byla prázdná. Hned první barvou, kterou jsem otevřela jsem se polila - slibný začátek... Když už jsem namalovala první šátek tak jsem ho sundala, že ty barvy zažehlím, jenže jsem netušila, že se to nejdřív musí vyfénovat, takže se mi to slepilo k sobě, barvy se obtiskly a já to musela rychle znovu natahovat
a zachraňovat, ale už se mi to celé kazilo... Druhý už jsem dělala narychlo (vyžehlit jsem je tam ani nestihla), ale myslím, že se podařil víc. V každém případě kurz za všechny prachy :-(
Než jsem dodělala ten druhý (zelený) pro Viktorku tak mi přišla paní, která měla hlídání dětí na starosti (s Viktorkou se zná a má ji moc ráda, pořád ji chválí, jak je hodná a šikovná...) říct, že si Viktorka trošku počůrala kalhotky. Takže místo výletu do města jsem volala Tomovi, aby nás zavezl domů, protože náhradní oblečení jsme s sebou samozřejmě neměly. Mezitím jsme ještě s malou zašly do lékárny koupit Urinal a nějakou kvalitnější mast na to její svědění a zítra holt zajedem k doktorce, protože už s tím má problémy fakt dlouho a osvědčené prostředky nezabírají...
Zbytek dne už nic moc důležitého neproběhlo, jen kolem domku se pořád nic neděje (nebo se spíš Tom nějak nesnaží) tak to holt od zítřka vezmu do ruky já!
Jaro v rozpuku
