To byl záhul!
Uf uf uf, dnešek byl zas náročný, jak já se těším na prázdniny :-) Tom jel brzy ráno služebně do Bratislavy, takže Viktorku jsem vedla do školky dnes sama (samo s protestama). Na poledne zas autobusem (vyjímečně bez ní) do Brna vyzvednout a odevzdat diplomku. Úřední hodiny na katedře do 11 h., v knihařství mi řekli, že bude hotová kolem dvanácté, tak jsem ukecala sekretářku, aby mi to vzala pozdějc. To jsem ještě netušila, že když se přiřítím po dvanácté do toho knihařství, bude tam zakroucená fronta přes celou chodbu, v které jsem strávila víc než hodinu. A protože jsem celý týden téměř nespala ani nejedla, několikrát jsem tam sebou málem sekla. Dokonce tam za mnou stihl přijet i Tom, který mě pak odvezl k fakultě. Jenže mi ujel i poslední autobus zpátky, kterým bych stihla zavíračku ve školce a tak mojí jedinou nadějí (protože Tom nemohl odjet z Brna) byli sousedi, co v Brně nakupovali a taky se chystali pro Vojtu do MŠ. Nakonec jsme to díky hrozným zácpám stihli tak tak pět minut před půl čtvrtou (v půl už tam bývají poslední opozdilci). V Brně bylo celý den velké vedro (hrozně mi to připomínalo ten den, kdy jsem v 8.měsíci těhu běhala v podobném počasí a stejnou trasu s bakalářkou), v Dražovicích tma a než jsem s malou přišla domů už poprchalo a začínala bouřka.
Viktorka dnes byli se školkou v Hájku na konvalinkách. Všechny děti si nesly domů velké kytky bez listů, jen naše slečna raději sbírala listy a květů si do nich dala jen aby se neřeklo :-D Ale pak jsme spolu dotrhaly aspoň ještě pár, aby nám to doma krásně provoněly...
Spát jsem šla nakonec v půl čtvrté a do čtyř nemohla usnout. A už v 6,45 jsem z nervozity opět sedla k PC a ještě něco upravovala. Pak jsem to předala Tomovi k vytisknutí, který kvůli tomu dneska vstával a jel do práce dřív a pak to vezl ke svázání.
Já jela s Viktorkou na poledne do plavání a pak jsme i s Daddy a Dankou jely (s menší zajížďkou do Ivančic) na hodně pozdní oběd do Ikea. Zase jsem si "zaslintala" nad ložnicí, která mi tam nedávno padla do oka a hrozně moc bych si jí přála, ale to asi jen v případě, že bych si u Toma prosadila oddělené ložnice (to jeho chrápání se pořád zhoršuje, tak s ním v jedné místnosti opravdu nejsem schopná usnout a spát). I když je až moc "sladká" a romantická, je mojí favoritkou :-)
Večer jsem musela ještě napsat českou a anglickou anotaci k práci a celé to vložit do systému. Ten proces je na můj vkus až moc komplikovaný a zdlouhavý...
Asi by se mi mělo ulevit, ale není tomu tak. Pořád myslím na to, že mi vedoucí práce dodneška nic neřekl ani nenapsal, co mi asi dá za posudek on i oponent, co jsem tam mohla napsat špatně nebo co mi tam chybí, jaká asi bude obhajoba... a to nemluvím o strachu ze státnic a nervech kvůli stále se nevyvíjejícímu stavu s naším bydlením. Jen snad, že David souhlasil, že tu hypotéku vezme na sebe, ale nemá zatím čas zajet s Tomem do banky to začít řešit :-(
Psala jsem nakonec až do jedné v noci, abych ráno mohla celý text předat na flashce Tomovi a on to v práci vytisknout a zavézt Kroupovi ke kompletnímu posouzení a umožnil mu tak ještě na poslední chvíli mi něco vytknout nebo na něco upozornit. Ten se na to ale samozřejmě vykašlal (myslím Kroupu).
Já během dne ještě přepisovala psané přílohy a scháněla a vybírala obrazové... a taky jsem si na netu hledala nějaké knihařství a přes Toma objednávala dopředu vazbu... hádám, že dnes se zas do půlnoci do postele nedostanu. Některé ty archiválie jsou nahrabané tak, že přeluštění jednoho slova zabere i 20 minut...
Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím... tohle se mi honí hlavou. Mám toho už sice dost, ale i dost před sebou.
Dopoledne jsem volala Kroupovi, co s tou prací. Řekl mi, že bych to teoreticky tento týden odevzdat mohla, ale přečetl toho jen první půlku a to ještě kdo ví jestli (se prokecl, vůbec nevěděl co bylo na těch stránkách, které jsem mu předávala minulou středu)... Domluvili jsme se, že mu pošlu detail jednoho nečitelného podpisu z archivu, aby mi pomohl zjistit, o koho jde (nějaký architekt nebo stavitel) tak jsem mu to hned hodila do mejlu, ale samozřejmě se už neozval. A já jen píšu a píšu, aby mu to mohl Tom nebo já zítra odvézt celé k přečtení a posouzení...
Dneska jsem byla jen ráno v kostele na mši, jinak jsem poctivě zařezávala nad knihami s nohama nahoře.
Vyfotila jsem aspoň z okna sad u domu, než odkvete. Letos ty stromy začly nějak dřív a nerada bych ty rozkvetlé stromy propásla jako jeden v Podbřežicích, který jsem se letos chystala vyfotit v květu (je zvláštně naroubovaný, takže mu půlka koruny kvete bíle a půlka růžově) a on už stihl odkvést :-(
I když diplomka mi hoří a taky není moc nálada, přesto jsem se nakonec rozhodla jet na náš tradiční "výlet" - stavební veletrh v Brně s Tomem a Viktorkou. Jezdíme tam každé jaro od té doby, co se malá narodila a my začli řešit nové bydlení. Rok od roku si to tam Viktorka víc užívá. Lidi od stánků jí strkají spousty bonbónů, balónků, přívěšků i dalších reklamních předmětů, my s Tomem zas posbíráme propagační materiály, slevové kupony, vypíšem pár soutěžních lístků, já nasbírám i propisky... :-D je tam i skákací hrad a vláček zdarma, prostě takový fajn den. A mě bolí nohy jak už dlouho ne, aspoň budu zítra jen sedět u PC, protože nic jiného nezvládnu :-D
Dnes se mi ta fotka fakt moc nepovedla, ale není čas. Snažím se psát a taky zvládat ten nápor na nervy kvůli hypotéce. Tom tam volá každý den minimálně 2x, ale pořád chybí jedno nebo dvě ty potvrzení a na tom to stojí, teda spíš vázne. David nám slíbil, že to když tak vezme na sebe, ale je v jednom kuse někde odjetý, takže nemá čas s Tomem do té banky zajít :-S
Na fotce je naše akvárko, do kterého Viktorka tento týden s Tomem kupovali nový filtr a taky šneky (teda, jeli pro pár nových rybiček, ale Viktorka si opět prosadila šnečky :-))
Dnes byla Viktorka ve školce a já se snažila, opravdu snažila psát. Spíš jsem ale dohledávala podklady a se zbytky hlasu obvolávala pár úřadů, archivů atd. Příští týden je termín odevzdání, já jsem cca v půlce a netuším, co mi k tomu Kroupa řekne nebo napíše. Ale tomu jeho slibu, že mi pošle zprávu moc nevěřím, všichni ví, jaký je a že mejly ignoruje.
Tom zkouší dostat půjčku od ČSOB, ale to potvrzení, které jsem mu zaplatila v registru dlužníků a kde se píše, že VŮBEC NIKDE NEDLUŽÍ jim nestačilo, takže si zažádali u všech společností, kde jsme měli evidovány půjčky (za auto, kuchyňskou linku a troubu s digestoří do kuchyně, víc toho nebylo) o potvrzení bezdlužnosti, takže nám nezbývá než zase čekat a čekat. Byla jsem už tak na dně (fakt mi z toho hrozně bolí žaludek a hlava), že jsem musela aspoň zatelefonovat Andree a pokecat s ní. Slíbila mi, že ten dům neprodá nikomu jinému a celkem mě ten rozhovor s ní zklidnil...
Brno dnes bylo pořádně ucpané, skoro jsme s Viktorkou nestihly zavézt ty stránky co jsem včera napsala na fakultu (bylo tam tolik lidí, že jsem mu to jen dala mezi dveřma a obdržela slib, že mi napíše... ha ha) a honem do plavání. To Daddy zůstaly taky trčet v zácpě, ale plavásko nestihly. Tak na nás aspoň počkaly a zajely jsme tradičně na oběd do Ikea. Holky si vynutily, že je po obědě dáme do koutku a navíc si tam mohly i zasadit každá svou "kytičku" - kapradinu, tak jsem je zrovna vyfotila. Užívaly jsme si tam všechny čtyři celé odpoledne - my aspoň s Daddy v klidu u kafe probraly, co nás navzájem trápí, člověku pomůže, když se může vypovídat a ne jen "vypsat"
Jednadvacítka
je moje šťastné číslo. V ten den jsem se narodila, seznámila se s Tomem, vzala si ho, ... i pár mých kamarádek se narodilo 21. a i dnes má narozeniny jedna z těch, kterou jsem na základce i v prvních letech střední školy považovala za nejlepší. Bohužel jsem jí už víc jak 15 let neviděla a ani nikde na skypu, facebooku či spolužácích jí nemůžu najít. Vdala se někam do Brazílie a ani nevím, jaké má dnes příjmení. Tak aspoň tady a do éteru přeju "Rosi, všechno nejlepší. Občas mi chybíš!"
Přestože jsem poprosila tu finanční poradkyni, ať mi zjistí, jestli je někde ještě nějaká nezaplacená splátka co by jsme dlužili, abych to mohla okamžitě zaplatit, nic nám nenašla. Taky jsem dnes zaplatila Tomův výpis z registru dlužníků, aby jsme zjistili, jestli někde něco dluží, protože on si toho není vědom, ale musím počkat, až jim příjde platba...
Už je mi jasné, že jeho zápis v tom registru není až tak jeho vina (upomínky chodily do Hodonína a ani jedna se k nám nedostala. O tom dluhu se dozvěděl, když šel prvně žádat o hypotéku a hned to zaplatil), ale to nic nemění na faktu, že mi o tom měl říct dřív, aby jsme to mohli dřív řešit. Takhle nám hrozí, že o ten barák, který by jsme tak moc chtěli příjdem... Od té doby, co se Viktorka narodila jsme hledali nějaký domek a když už jsme si nějaký vybrali, většinou nás někdo předběhl. Tohle je po těch letech první, co se nám líbí, vyhovuje nám a i cenu jsme usmlouvali dobrou tak se bojím, aby nám to vyšlo... David byl na Slovensku, teď je zas někde na severu Moravy tak se ho Tom pokusí zítra sehnat... a taky bude zkoušet to ČSOB.
Já vzala Viktorku jako vždy na zmrzlinu, i když obě chraptíme (pořád lepší na bolavý krk studená zmrzlina než horký čaj :-)) a poseděly jsme venku se sousedama. Zítra zkusím zase sednout nad diplomku.
Ve středu budu muset zase do školy, protože vedoucí práce mi pořád nedal vědět vůbec žádnou připomínku nebo kritiku nebo cokoliv jiného k tomu, co jsem mu v pátek poslala tak mu tam chci přivézt dalších pár stránek a zjistit co a jak. Takže si chystám podklady, abych zítra mohla psát a psát...
Bylo od nás velmi prozíravé, odložit Tomovu oslavu na jiný víkend, ale neplánovaně se nám se pozvali moje mamka s Mirkem (svým manželem) - Viktorčini nejzamilovanější děda s babičkou. Vůbec nereagovala na to, že já jsem hodně nachlazená a Viktorka celkem taky, že nemám vůůůůbec sílu uklízet (a oni jsou posedlí uklízením a pořádkem) a že se nám to nehodí... prostě přijedou a hotovo!
A tak přijeli. Uklízení jsme nijak nepřeháněli a vyjímečně si odpustili i jejich "dobré rady" a poučování jako jindy, protože věděli a viděli, že jsem na tom fakt špatně. Moc mě to překvapilo a byla jsem jim za to i vděčná. Viktorka byla přešťastná, že je tu má, hlavně dědu, kterého si naplánovala vzít za manžela, až bude velká :-)
Byl to nakonec celkem fajn den, když jsem zjistila, že mamka respektuje můj současný stav a více méně si odpustí své poučování atd. Hlas se mi ale pořád ještě nevrátil
Mému stavu se prý říká "vyhoření". Asi jo. Laďka mi vždycky píše, jak mě obdivuje, že všechno ustojím, kolik toho zvládám psychicky i fyzicky, jak jsem silná. Ale jednou to přece muselo skončit. Jednou mě něco zlomit muselo. A když se spojil můj zdravotní, psychický stav a pár špatných zpráv tak to vyšlo... Od rána jen ležím s bolestí hlavy, křečí kolem žaludku a břicha a nechce se mi nic. Hlavně ne myslet na to, co bude. Celý den ležím na gauči a sem tam si píšu na skypu s pár kámoškama, které ví o mém problému téměř vše...
Tom přišel s řešením požádat jeho bráchu o to, aby tu hypotéku vzal na sebe, ale jak na potvoru ho nemůže sehnat na telefonu. Taky asi zkusí požádat o půjčku přímo "svou" banku v Hodoníně, kam mu chodí pravidelná výplata a která mu taky občas zmrší nějaké to odeslání platby, díky kterému je možná v tom registru... tak uvidíme, co oni na to.
Od rána je s Viktorou na zahradě, malá je spokojená a užívá si grilovaného oběda atd. Jsem ráda, že je těch našich stresů a depresí ušetřená. Pozitivní je i to, že Toma pořád neobviňuju do čeho nás to dostal, ale snažíme se o to víc držet pohromadě...
Na dně...
Nepamatuju si, kdy jsem se cítila hůř. Sice mi nikdo neumřel, nikdo vážně neonemocněl... a přesto jsem se psychicky zhroutila kvůli takové, pro většinu lidí ne tak hrozné, záležitosti. Pro mě je to ale sražení k zemi, na dno. Od té doby, co mi finanční poradkyně na poledne zavolala, že jsme bez šance dostat kdekoliv hypotéku po dobu 2-3 let prostě jen brečím, jsem na dně, nedokážu myslet na nic jiného. Ani Viktorka mě z toho dnes nedokázala dostat jako jindy. Asi by mě to tak nevzalo kdyby se do toho nemíchalo to vyloučení ze školy a ta nemoc, díky které už nemůžu vůbec mluvit, jen sýpu... prostě toho je moc a já už dlouho odolávala až jsem to nezvládla. V první chvíli jsem si nedokázala představit, co budem dělat dál, ale když mi Tom navrhl řešení tím, že by si zvýšil životní pojistku a vyboural se v autě, vrátilo mě to na zem a já si uvědomila, že tohle opravdu nechci!!!
Já vím, není to to nejhorší co člověka může potkat. Ale taky si málokdo umí představit jak je psychicky náročné bydlet v domě, kde už je spousta věcí chátrajících a je potřeba je vyměnit, jenže to nemůžem udělat. Jaké to je bydlet 2,5 roku mezi spoustou nevybalených věcí a krabic, protože jsme mysleli, že je to tu "na chvíli" a teď to vypadá, že tu zkysnem další roky. Jaké to je mít trvalé bydliště v bytě, kde už 2,5 roku bydlí někdo jiný a nejde to přepsat sem, spousta pošty se nám ani nedostane do ruky a vrací se zpět odesilateli, aniž by jsme se to dozvěděli (a to hlavně upomínky od úřadů). Jaké to je, když si Viktorka i já čím dál víc zvykáme na lidi a školku tady a čím dýl tu jsme tím hůř se nám bude odtud odcházet. Jak moc mi vadí ty nedostatky tohohle domu, způsobené jeho stářím a tím, že se s ním nic nedělá... jak je to hrozné, když mi v červnu končí mateřská a já nevím, kde si hledat práci. Jestli a kdy začnu podnikat, když mi tu už třetí rok sedá prach na tu spoustu svatebních šatů, které už se dávno mohly půjčovat a s každou další svatební sezonou mám čím dál větší strach s tím podnikáním začít. Ani nevím, kam začít chodit na pracák, jestli v Hodoníně, v Kyjově, Vyškově, Brně...
Nevybrali jsme si žádnou luxusní vilu, ten barák stojí jen o něco málo víc než dnes stojí náš 2+1 v paneláku, který jsme ale prodali skoro za půlku. Za to dnes nekoupíme ani garsonku a hypotéku nedostanem ne proto, že by jsme jí neuměli splatit (to je to nejhorší, že Tomova výplata na to stačí), ale proto, že se kdysi zpozdil se dvěma platbama a dlužil 3000,- :-( Já nechci, aby Viktorka začala chodit do školy tady a po roce zas jinam. A jestli se nám do roka podaří to mimčo (na které si te´d fakt netroufám a asi proto se nám asi ani zatím nepodařilo) tak to už nám tu hypku zas nedají kvůli financím... ach jo. Je to začarovaný kruh. A nechci ani domýšlet co bych dělala, kdyby se něco stalo Tomovi a já s Viktorkou fakt neměla ani na tu garsonku...
NIKDO z našich známých nechápe, proč nám to nechtějí dát, když by jsme za tu hypkuručili domem, který má větší hodnotu a ještě i životníma pojistkama...
Je toho tolik, co se mi honí hlavou a co mě ničí a většinu z toho si ostatní neumí představit nebo nedomýšlí... proto asi vypadám tak hystericky a tak vůbec...
Úplně živě si vzpomínám na první stupeň základky, když jsme se v přírodovědě učili o kvetení stromů a mně se moc líbilo, když nám učitelka říkala, že třešně kvetou bíle a vypadají jako nevěsty. Na svatby jsem byla ulítlá vždycky a tak jsem si zamilovala bíle kvetoucí třešně víc než narůžovělé jabloně :D je to praštěné, ale holt to tak moje podvědomí bere stejně jako nesnáším sudá čísla a dávám přednost lichým... každý jsme nějaký - a Jožka je Černý (říkával můj kámoš).
Z celého roku mám nejradši ty týdny, kdy kvetou třešně, jabloně, šeříky... a tak sad, který máme před okny je pro mě jednou z nejoblíbenějších věcí tady a vždycky se těším, až rozkvete. Ještě se chystám už třetí jaro vyfotit strom v sousedních Podbřežicích, který kvete jednou půlkou růžově a celou druhou má rozkvetlou bíle, ale když nemám auto je to problém se tam dostat...
Dneska jsem od rána dřela na diplomce, protože jsem domluvená s Kroupou, že mu zítra všechno co zatím mám pošlu po Tomovi tak toho chci mít napsaného co nejvíc. Je to fakt adrenalín snažit se to během 14 dní dopsat a svázané odevzdat, když on mi k tomu celou dobu vůbec nic neřekne a pak mi to na poslední chvíli zkritizuje a vrátí...
Večer tu byla poradkyně zase znovu s náma sepisovat tu žádost o hypotéku (po kolikáté už?), protože má zítra dopoledne schůzku v KB. A to mi už dva týdny tvrdí, že to ve všech bankách řeší... ach jo
Docela mi ta dnešní fotka příjde i výstižná - dochází mi neuvěřitelnou rychlostí energie a dodělávám jak ti králíci co soupeří v reklamě s Duracellem... chtělo by to něco pozitivního, co by mi jí zas dodalo, ale naše rodinka má poslední dobou nějak naděláno.
Rýma se mě pořád drží a tak šli Tom s Viktorkou do školky na focení sami. Do školky chodí už druhý rok, ale společnou fotku zatím nemá a tak jsme chtěli, aby měla taky takovou "památeční", jaké máme my dva s Tomem (chodili jsme oba do stejné školky, akorát jsme se tam asi nikdy nepotkali :-D). Jenže fotograf přijel se zpožděním a i když to byla akce školky, nasáčkovalo se tam tolik místních mamin s miminkama, že je vzali přednostně a my po dvouhodinovém čekání nakonec stihli jen profi fotku před pozadím s beruškama (kvůli tomu jsme tam teda fakt nešli, ale Viktorka o to moc stála) a museli jet. Společnou fotku dělali až úúúplně naposled, takže někdy v době kdy už byla v Brně na plavání. Ale docela mě v té školce dostala - to když jsem Toma přišla vystřídat, aby mohl skočit domů pro věci a auto. Přemlouvala jsem jí potichu, ať se tam na to vyprdnem, že je to na dlouho. A milá slečna to šla ohlásit paní ředitelce, která mi to přede všema přes celou třídu zopákla: "my se tu dnes na to asi vyprdnem" :-D
V Brně jsem s ní zašla na studijní (když se mnou šla taková princeznička tak jsem doufala ve vstřícné jednání), ale byli dost nekompromisní takže jediné, co mě může zachránit je písemné odvolání děkanovi a doufat v jeho pochopení. Dyť taky jo, člověk se tak snaží, poctivě dojíždí na přednášky, píše seminárky, prezentuje referáty, skládá zkoušky, dře... a pak by to všechno mělo jít někam jen proto, že nestíhám odevzdat dimplomku, na které fakt poctivě dělám? :-S
Tom s malou pak jeli na plavání a já šla ještě na konzultaci kvůli diplomce, vedoucí práce moc nevěří, že to tentokrát fakt stihnu, ale já prostě MUSÍM!!!!
Pak nás ještě čekala s Viktorkou kontrola na dětské gynekologii, kde jsem se jejím dotazům několikrát fakt od srdce zasmála, ale bylo toho tolik, že bych to sem ani všechno nezvládla vypsat. Když jsme odjížděli měli jsme ještě menší dopravní nehodu, ale naštěstí se nám nic nestalo, odneslo to jen auto za náma tak aspoň nějaké štěstíčko. I když já z toho byla v šoku i tak, žádnou srážku v autě jsem ještě nikdy v životě nezažila.
V půl čtvrté už jsme měli takový hlad, že jsme se rozhodli nečekat až domů a něco tam narychlo vařit, ale udělali jsme si rodinný oběd v restauraci. Viktorku jsme odtud nemohli dostat, brečela, že tam chce bydlet :-D
Dnešek byl fakt náročný a vyčerpávající... a nemoc se vrací. Aspoň, že Viktorka je zdravá!
Zdá se, že krize do zítřka poleví, ale dnešek jsem stejně celý proležela na gauči jen s noťasem a krabicí kapesníků. Ještěže máme dočasně na TV JimJam a Viktorka si ho tak oblíbila. Přinesly jsme si sem její stoleček, takže sedí kousek ode mě a je celkem hodná.
Ráno jsem si k posteli zavolala TOma a přála mu k narozeninám tak hned přestala snídat a utíkala mu taky popřát, čímž mi udělala obrovskou radost a taky mě dojala. Tom slíbil, že si zítra vezme dovolenou, protože nás čeká hodně náročný den a taky se dnes bude snažit nějak pokročit s tou hypotékou, už to fakt dost hoří a je mi jasné, že ta nemoc se mi dostala na kobylku jen díky tomu, jak jsem na tom psychicky špatně kvůli tomu bydlení a škole... tak moc jsem doufala, že ten letošní rok už nebude tak smolařský jak minulý a zatím to spíš graduje...
Velikonoční pondělí
každoročně ho trávím zavřená sama u taťky v bytě (taťka v Miloticích, Tom s Viktorkou na šlahačce) kde mám pohodu a klídek. Strávila jsem tu svých prvních 15 nebo 16 velikonoc v životě než jsme se odstěhovaly s mamkou a ségrou jinam a vždycky se moc ráda vracím ve vzpomínkách do těch dob, dobře se mi to tam vybavuje :-)
Dnes jsem ale od rána nebyla schopná ani těch vzpomínek. Od soboty mě bolí v krku a dnes v noci už jsem nemohla ani polykat. Od rána kýchám, teče mi z nosu, z očí, bolí mě hlava, mám zimnici... ani jsem nevěděla, jak mi to dopoledne tam uteklo, pak mě Tom s malou vyzvedli, stavili jsme se na chvíli v Miloticích za taťkou a pak už jsem nevěděla o světě a celou cestu autem jsem se těšila domů. Tady jsme se svalila, nadopovala Paralenem a byla (a jsem) nepoužitelná... to jsou teda podmínky pro psaní diplomky a plození potomka... ;-)
Fotku jsem samozřejmě nebyla schopná nějakou pořídit, ale naštěstí jsem si před pár dny cvakla velikonoční výzdobu u sousedů tak jsem jí dnes použila...
I když všechno kolem už kvete (dokonce začly už i stromy u nás na sadě) podařilo se mi vyfotit ještě tulipány v různých fázích kvetení...
Velikonoční neděle byla TRADIČNÍ, což znamená, že jsme do oběda zůstali u našich, po obědě jsme se začli chystat zpátky takže jsme odjížděli asi ve tři, objeli pár příbuzných v Miloticích a pak šli jako vždycky na košt vín. Já ho navštěvuju pravidelně od svých snad 16 let (Toma jsem tam vzala s sebou prvně před pěti lety a taky si to tam moc oblíbil), ale čím dýl tam jezdím, tím míň tam "koštuju" :-) nějak mi to víno už nechutná tak se tam jen jezdím potkávat s kámošema a kámoškama, s rodinou... ukázat jak malá zas vyrostla... a pak jsme s Viktorkou zas do večera chodily po návštěvách. A byly jsme se podívat i přes zahradu na ten náš "domeček" co chcem kupovat. Už aby to bylo! Jsem tak zoufalá, že pořád nemáme trvalé a hlavně vlastní bydliště, že si nemůžu hledat práci, dokud tam nebydlíme, že nemůžu začít půjčovat šaty, když nemám zázemí...
To nám ten víkend pěkně začal, od rána mě bolí v krku. Viktorka už se nemohla týden dočkat až vyrazíme k našim do Lipova tak jsme po ránu co nejrychlejc balili věci a házeli je do auta, aby jsme mohli vyjet. Dorazili jsme akorát před obědem a odpoledne už jsem makala nahoře v pokoji na diplomce. Dala jsem si jen krátkou přestávku, abych s našima, ségrou a Viktorkou poseděla na zahrádce a bavila se tím, jak se Viktorka - Růženka píchne, pak si utíká lehnout na lehátko a povykuje na prince, aby jí přišel políbit. A tak pořád dokola. Dělá to už od čtvrtka, ale doma jsem byla jediný princ já nebo večer Tom. V Lipově je těch adeptů na polibek daleko víc :-D
Na fotce je svazek jmelí pod smrkem. Seděla jsem na kládě a pořád přemýšlela, jestli je možný, aby rostlo ze země nebo je tam pohozené (protože bylo krásně "čerstvé" a zelené), ale moc se mi to líbilo takhle z povzdálí tak jsem si dala na čas, než jsem to šla prozkoumat. Byla to jen uřízlá pohozená větev, ale i tak se mi to moc líbilo...
Tak dneska se opakuju, ale ono to tak nějak bylo stejné jako včera. Akorát zhroucení se dnes nekonalo a místo kočárku jsme dnes "venčily" tříkolku.
Přes den jsem si dělala pořádek v noťasu (příprava na víkend u našich :-D) a hrála si s Viktorkou, odpolko jsme šly na zmrzlinu a pak jsme byly ještě u sousedů. Večer jsme si na zahrádce opékli špekáčky a pak Tom s Viktorkou barvili vajíčka (je to jejich tradice).
Tom byl dnes v Hodoníně ve spořce tak mu tam řekli, že to smazání není problém, jen to holt dlouho trvá a potrvzení, že už tam žádné dluhy dávno nemá mu nedali, protože nějaký vedoucí byl na dovolené... A do toho dnes volala Andrea, že se to s tím domkem teď pohlo a mohlo by se to všechno vyřešit dřív....... aúúúúúú
Krize
Zatímco Tomáš se "snaží" jen když se mu to pořád dokola připomíná já uháním tu finanční poradkyni jak se dá. Jenže mi dnes zavolala, že to zatím vypadá blbě a dlouhodobě, což jsem nějak nezvládla. Totálně mě to rozhodilo, tak jsem po telefonu seřvala Toma, že si pořídil rodinu, o kterou se není schopný postarat, že prodal byt unáhleně za poloviční cenu a teď nemáme dostatečnou částku ani na domek ani na byt a ani tu hypotéku nemůže zařídit, protože má takový bordel v platbách, že se dostal do toho stupidního registru atd.... no vychrlila jsem toho na něj hooodně a pak už jen brečela a brečela, pak jsem se mu i trochu omluvila... ale prostě už toho je na mě dost a on se fakt tváří, jako bych ho tím pořád obtěžovala a přitom v jednom kuse vlastně jen řeším nějaké jeho staré průsery apod. Ach jo. A to mají zítra u nich na firmě skoro všichni dovolenou a jeho to ani nenapadlo si jí vzít. Prý to nepotřebuje...
Viktorka dnes měla prázdniny tak jsme si udělaly společný den. Nebyla jsem schopná s tím vším v hlavě psát ještě diplomku (i když bych potřebovala) a tak jsem se snažila aspoň celý den věnovat jí. Hrály jsme si spolu na posteli, s plyšáčkama, stavebnicí, malovaly jsme si... a odpoledne jsme se šly projít po Dražovicích s kočárkem (místo panenky tradičně míšánek, který už rapidně dodělává a děsím se toho, co příjde až se fakt rozpadne), zašly jsme na hřiště... a protože dnes už otevřeli stánek se zmrzlinou i před "naším" barákem tak jsme si zas zamlsaly...
Viktorce se dnes zase nechtělo do angličtiny, ale měla štěstí - Tom musel služebně do Bučovic tak nás vyzvedl během dopoledne doma a svezl nás až do Brna. Byly jsme u Daddy, pak jsme s nima jely na plavání (tam musel přijet Tom, protože já tento týden plavat nemůžu) a odtud jsme s Daddy vzaly holky do KIKA na oběd. Nakonec jsme tam vydržely až do pěti, kdy si pro nás zas Tom přijel a vzal nás domů. Cestou jsme se s Viktorkou stavily v Rousínově na naší první letošní zmrzlinu :-)
Blbý je, že už od minulého pátku se snažím pořád získat to potvrzení kvůli hypotéce, protože se to zas až neuvěřitelně táhne. Lidi mi tvrdili, že přes finanční poradkyni to dostanem, i když je Tomáš pořád v tom registru dlužníků, jenže jí vyvolávám každý den několikrát a pořád žádné pozitivní zprávy :-( Tom byl kvůli tomu včera i v Praze ve spořce (zjistit, proč ho pořád nevymazali), ale moc nepochodil. POslali ho zas zpátky do pobočky v Hodoníně...
Když mi ségra napsala jaký cíl výletu vymysleli vzpomněla jsem si, že vloni jsme tam byli taky když kvetl zlatý déšť tak jsem si v pecku vyhledala, kdy to bylo. A ono skoro na den přesně před rokem tak mi to nedalo a zkusila jsem Viktorku oblíct do stejných šatů a vyfotit jí na stejném místě po roce :-D
Dražovice
Dneska jsem tu měla návštěvu - přijel se k nám podívat spolužák z výšky. Původně jen na faru, ale pak jsme tu exkurzi rozšířili i na vesnici a okolí a vyšlápli si až nahoru ke kapličce a koupališti. Zpátky jsme to vzali přes hřbitov kolem kostela a vyzvedli Viktorku ve školce. Ta byla přešťastná, že je u nás zas nějaká návštěva. Miluje je a přitom k nám skoro nikdo nechodí tak holt když někdo dorazí, stává se částečně jejím rukojmím :-)
Konečně se mi taky zas jednou ozvala naše finanční poradkyně tak doufám, že nám s tím potvrzením na hypotéku pomůže, další týden v kelu a pořád nic nového...
Po vzoru svých kamarádek jsem se snažila zachytit včelu na květu, ale nejsem tak dobrá (nebo je to fotoaparátem? :-D). Vlastně to byla spíš náhoda. Ze dne na den nám kopec, na kterém naše fara stojí vykvetl fialkami a když jsem se snažila si je nafotit tak jsem zjistila, že zároveň s nimi fotím i včelu.
Ráno jsme vstávali brzo, protože mě čekala opět návštěva na gyndě (za chvíli tam budu jak doma). Viktorka tam byla úúúžasná, měla super hlášky a dotazy na doktorku i na sestřičku. Moc se mi líbilo, jak se doktorky hned na začátku ptala "Ty mi vyuéčíš mojí maminku, ano?" a taky jak se divila, když mi sestra píchala ve stoje do zadku další vyvolávačku a já se při tom na Viktorku usmívala. To jí hlava nebrala...
Taky jsem si vyzvedla na poště dopis kde mi psali ze školy, že mi ukončili studium, protože jsem neměla dost kreditů což fakt nechápu, protože jsem absolvovala víc přednášek než je potřeba tak jen doufám, že je to Apríl se zpožděním :-(
Odpolko jsme byli u sousedů tak malá řádila s Vojtou a cestou jsem nafotila tyhle fialky...
Apríííl!
Tak tenhle rádoby "svátek" jsem nikdy nemusela a čím jsem starší, tím míň mě baví. S Tomem jsme se letos shodli, že jsme ani neměli potřebu někoho napálit a stejně tak někdo nás. Asi není čas na srandu.
Bodejť by byl, pořád scháníme to potvrzení, že dostanem hypotéku, aby se věci pohly, ale banky jsou byrokrati jako vždy takže je všechno spíš v nedohlednu. A to jsem myslela, že finišujem.
Viktorka na mě sehrála včera maroda tak jsme dnes zůstaly doma a věnovaly se malování. To jí moc baví. Vždycky když zjistí, že začíná Kouzelná školka tak se začne schánět po papíru a pastelkách a chce jim namalovat a poslat obrázky. Na těch dnešních je kravička Klárka (Connie) a sluníčko svítící na sněženky... tahle činnost jí moc baví, ale má velkou spotřebu papíru a vůbec jím nešetří.
To byl záhul!
