Velmi často se bavíme s Tomem tím, jak během několika chvil dokáže Viktorka střídat polohy v jakých spí a sem tam i nějakou vyfotíme, jako třeba tuhle, kdy má opět nohy na polštáři jako Pipi dlouhá punčocha. Jen ty tuny plyšáků co s ní většinou spávají není na tomhle snímku vidět, ale měla je pod sebou...
Žádná jiná fotka se mi dnes nepovedla (i když o něco jsem se pokoušela), protože jsem se vzpamatovávala ze včerejška a měla velký bolehlav. Naštěstí měl Tom pochopení a vzal jí s sebou na plavání.
Holky se dočkaly
Tak se Viktorka i kámoška tak těšily na tu společnou noc v Brně, že jsme si jí nakonec udělaly o den pozdějc, tedy z pátku na sobotu. Aspoň jsme nemusely ráno tak brzo vstávat (ona chodí do práce v 6,30 a to je na nás brzo) a mohly jsme zapařit. Viktorka tak, že do sebe ládovala slané "dobrůtky" a usnula až v deset, my zas se šampusem a vínem až do jedné...
Jinak jsem se dnes dooost ztrapnila. Když mi po vánocích opět nevyšlo těhotenství přemluvila jsem sestřičku na gynekologii, aby mě vecpala na vyšetření ještě v lednu, schválně jsem tam spěchala (od nás je to kolem 50 km)... přijela tam téměř na čas a zjistila, že už se neordinuje a já přijela o den pozdějc. Prostě jsem celou dobu žila v tom, že 29.1. je pátek... až mi z toho bylo do breku. Tak moc jsem byla ráda, že už se začne řešit jestli jsem nebo nejsem v pořádku... a teď abych zas kdo ví jak dlouho čekala...
Člověk míní...
Dnes mi dalo hodně velkou práci přijít na to, jakou fotku sem dát. Viktorka byla od rána do odpoledne ve školce a pak jsme spěchaly autobusem do Brna, kde jsem byla v aqua-aerobicku... prostě nějak nebylo kdy a co.
Původně měl Tom ráno odjet do Vídně a zůstat tam do zítřka a já s Viktorkou se nahlásila na přespání ke kamarádce, protože tady v tom starém velkém prázdném baráku bez něj odmítám trávit noc... JENŽE když jsem přišla po ránu ze školky tak mi Tom oznámil, že se necítí dobře a že si vzal v práci 2 dny volno a nikam nejede... a pak tu celý den chodil s telefonem u ucha (on to má jak ten chlap v Marečku, podejte mi pero, taky nemůže telefonovat na jednom místě), řešil pracovní problémy nebo se válel u TV. Takže jsem na něj nakonec večer udělala s foťákem "kuk" a cvakla ho :-D
Plavání
Dnes bylo v plavacím kurzu naplánováno potápění, což já zvládám jen velmi špatně (když se mám potopit do té chlorované vody tak pak delší domu nevidím, neslyším, nemluvím... takže nechápu, jak bych zvládla ještě hlídat Viktorku před utopením). Proto se uvolil tatínek a potápěli se spolu zatímco já jako lačný reportér fotila a hlavně natáčela jako o život. Přesto použitelných fotek moc není, buď jsou tmavé, nebo mázlé nebo je Viktorka někde pod vodou a není jí téměř vidět :-)
Den mi trochu pokazilo, že Tomáš musela platit pokutu, že nezastavil na stopce. Pořád se mi pak honilo hlavou, co všechno jsme za ty prachy mohli pořídit, jak já se snažím si nekoupit ani nic lepšího na sebe, nové boty co bych potřebovala, zajít si někam do kavárny, koupit si knížku... a stejně ty peníze nejsou. Na hypotéku čekáme už půl roku, na Tomášovu výplatu za 2 měsíce z předchozího zaměstnání už třetí rok... holt na toto jsme smolaři... ALE to, že jsme živí, zdraví a spolu je samozřejmě důležitější! Život a zdraví mojí rodiny by mi nenahradily žádné miliony...
moje malá princezna
Není to zrovna nejpovedenější fotka, ale dnes jsme (z obavy před chřipkou a únavy z častého dojíždění do Brna) zůstaly celý den doma a skládaly puzzle ball, který nám zrovna dneska přišel poštou. Byl to docela záhul a nejtěžší bylo a je vložit poslední 3 dílky, aby se to celé zase nepropadlo :-) a taky to, jak mi malá stála u nohy, nakukovala přes rameno, když jsem to dokončovala pořád se drze vyptávala "jako to de?"
a tahle mi tu po ránu jásala (už ani nevím proč). Tohle už není tak spontánní, jako když to začla předvádět a já ještě neměla zaplý foťák...
Překvápko
To teda bylo, když jsme Viktorku přivezli z prázdnin do nového pokojíčku. Sedla si vzorně ke stolečku a zírala na obrázek, který jsme jí den předtím náhodou koupili. A hádám, že sedávat takhle bude často, protože i když tam teď není, běžně na té šuplíkové komodě stává noťas co mi zabavila na přehrávání pohádek...
A když jsem jí pak ještě jako druhé překvápko dala kostým Popelky, který jí přišel z bazárku tak se mohla zbláznit. Nejdřív vzteky, že to nejsou přesně takové šaty jako má ta její pohádková Popelka, sukní mlátila o nábytek a brečela. Mně bylo do breku trochu taky, čekala jsem trochu jiné reakce. Ale i ty se dostavily. Když jí ten prvotní amok přešel tak se do toho oblíkla, zjistila, že je ta sukýnka krásně nadýchaná, jak se třpytí halenka... a pak večer nechtěla jít ani spát, aby si to nemusela sundat. Měla ten kostým uložený v postýlce vedle svojí postele a pořád ho hladila a dívala se na něj...
A takhle v něm řádí
Pokojíček
Konečně jsem Toma "dokopala" k tomu, aby jsme dodělali novou verzi pokojíčku, když už dcéééra není doma. Nejdřív jsem ho měsíc přemlouvala, ať koupíme v Ikea skříně, pak nám tu víc jak 14 dní ležely v krabicích na chodbě... přes vánoce jsme společnými silami přešoupali nábytek a nainstalovali tam ty nové skříně... ale až skoro za měsíc jsem ho přemluvila, aby jsme taky odstranili přebalovací komodu, jinak se tam ty její hračky a věci nevešli :-)
Tak teď to má zas na chvíli komplet a může si užívat svého království, teď už "princeznovského" a "koníkového", protože se nám přeorientovala z krtečků, teletubbiesků, dinousarů atd. Snad se jí to bude líbit tak jako mně :-D
ach ta romantika...
Tak tohle teď hodně zaměstnává mou mysl... od té doby, co jsem před týdnem viděla po několikáté film Pýcha a předsudek a zničehonic jsem se do něj zamilovala vyšiluju... stáhla jsem si k tomu soundtrack, sehnala si to jako seriál i knížku, dala si wallpaper na monitor a v jednom kuse je mi smutno z toho, že tohle nikdy neprožiju. Znovu se (stejně jako tolikrát v době dospívání) vydávám do příběhů Elizabeth Bennetové a pana Darcyho, Jany Eyrové a pana Rochestera a jim podobných a hrozně moc bych si přála podobný příběh napsat, když už ho nemůžu prožít. Ale necítím se na to dostatečně talentovaná což ještě víc prohlubuje mojí melancholii, ale já se z toho nějak dostanu
Výhled z okna
Když je Viktorka ve školce jsem zavřená doma u psaní diplomky a ostatních povinností a tak je málo námětů pro focení.
Naštěstí máme moc hezký výhled z okna, kde se dá v každé roční době pořídit nějaký ten snímeček a tak jsem toho využila i dneska a jak se znám, není to naposled...
Úvodem
I když jsem původně odolávala a bránila se zapojit do tohoto projektu, nakonec mi to nedalo, pořídila jsem si ke staré zrcadlovce i foťák do kapsy, abych mohla fotit kdykoliv a založila si svůj blog... Nemám v plánu tady publikovat nějak moc umělecké snímky, i když se o ně OBČAS pokouším, jen bych si takto ráda dokumentovala rok, v kterém mě toho hodně čeká a doufám, že většina z těch plánů výjde a podaří se.
Nejčastějším objektem mého fotografování je sice dcera Viktorka, pro dnešní den jsem si ale vybrala jiné téma - přesně před pěti lety ke mně domů přišel technik připojit mi nový scanner k PC - to se mu sice nepodařilo, ale moc mu u mě zachutnal čaj a asi jsem se mu hodně líbla i já, protože ke mně na ten čaj začal chodit hodně často, až nakonec zůstal napořád a stal se mým manželem :-)
