84. den

Dnes jsem měla pohovor kvůli té práci ve Strážnici a málem  jsem ho nestihla. Seznam mi našel nejkratší cestu přes Rohatec, i když jsem plánovala jet přes Vracov. JENŽE! Seznam holt nepočítal s tím děsným přejezdem na kolonce, takže jsem tam čekala čtvrt hodiny než přejely tři vlaky a pak už jsem musela šlapat na plyn jako šílenec. V Petrově jsem radši volala, že budu mít 5 minut zpoždění a naštěstí jsem se do toho jakž takž vešla.
Na výtvarné předměty by měly raději nějakého výtvarníka než teoretika, ale ukecávala jsem je, aby mi daly tu teorii aspoň na půl úvazku. Počítá se cokoliv a já o to fakt fakt fakt moc stojím. Ale ozvou se až v květnu.
Přijela jsem domů utahaná a hladová tak jsem si dopřála luxus a za posledních pár korun si zašla na meníčko ke Drakovi. Ještě, že to máme pár kroků od baráku a není tam draho.

83. den

Hurá! Odpoledne, když jsme s Viktorkou pracovaly na zahradě mi volala ředitelka z oděvní školy ve Strážnici, abych přijela na pohovor kvůli tomu místu učitelky uměleckých předmětů. Jak by řekla Viktorka "WAAAW" :D
Strážnice je sice daleko, ale kdyby se domluvila výuka jen na den nebo dva v týdnu, tak by se to dalo. Učit by mě bavilo.

82. den

Tak k nám konečně  přišel zahradník, aby nám poradil co se zahradou. Popínavky na zdi máme zrušit (stejně už jí kus strhly), vrby a stromy nám příjde ořezat za týden, ... práce to bude hodně, už se těším, až to bude osázené a pokvete to :)
Měla přijet i Láďa, ale slaví Tániny narozeniny tak holt to bylo bez ní. Škoda, těšila jsem se, jak se budem vídat a od té doby, co se odstěhovali z Milotic tak už se nevídáme skoro vůbec...

81. den

Dneska jsme s Jarkou nakupovaly celé dopoledne v Kyjově odměny pro děti na karneval a odpoledne jsme to s Marcelou třídily a sepisovaly. Už se těším, až to bude za náma a doufám, že budou všichni spokojení.
A to jsem se ještě během dne stihla zaregistrovat u Mary Kay a zamést zahradu :)

80. den

První jarní den :-)
I když s Viktorkou jezdíme pravidelně na výstavy kostýmů z fimových pohádek neodolaly jsme a znovu jsme si je zašly prohlédnout na Chodov těsně před tím, než jsme Prahu opustili a odfrčeli domů. Chtěli jsme se zastavit i v Brně na nákupech, ale Viktorka cestou usnula tak jsme jí nechtěli budit a jeli rovnou domů.
Pozdě večer se zastavili Hanka se Zdeňou, tak si je malá aspoň trošku užila.

79. den

Dnešní představení Dády bylo náročné. Seděly jsme sice ve druhé řadě, ale většina matek se nacpala až k jevišti a i když jim organizátoři párkrát řekli, že jestli tam chtějí být tak ať se skrčí, že přes ně není vidět stejně se chovaly bezohledně takže místo fotek Viktorky s Dádou jsem měla spíš spoustu cizích zad a zadků.
Viktorka obrečela to, že jí nevybrali do soutěže a když už se konečně zklidnila (a že jí to trvalo dlouho, visela mi kolem krku a brečela a pak si stoupla na kraj jeviště, aby jí bylo vidět a všem předváděla svůj nešťastný obličej) vyhlásili novou soutěž. Nakonec měla štěstí, protože jí sice nevybrali mezi holčičky, ale kluci odmítali jít soutěžit tak se jí podařilo soutěžit za kluky. Holt je soutěživá po mně a nedala se. Na jednu stranu jsem byla ráda, že je spokojená, na druhou stranu mi bylo líto všech ostatních holčiček co chtěly taky soutěžit a nevybraly je. Tyhle soutěže mi tam příjdou nefér. Jak může mít člověk radost když vidí, kolik je kolem něj smutných dětí...
Odpoledne jsme šli všichni na Matějskou, ale peněz moc nebylo a nikde žádný bankomat, takže jsme se spíš procházeli než vymetali atrakce. Zdrželi jsme se až do večera, aby si Viktorka užila tu večerní atmosféru se spoustou světel.

78. den

Po dlouhé době zase v Praze. Mrzí mě, že v poslední době se málokdy podaří, aby tu zároveň s náma byli i Hanka se Zdeňou. Sice máme jejich byt pro sebe, ale chybí nám tu. Hlavně Viktorce, pořád se na ně ptá. Tolik týdnů nebo měsíců vždycky čeká, kdy přijedou k nám do Milotic a když tam konečně jsou, jsme my u nich v Praze.
Ještě jsem byla ráno na gyndě na kontrole po té laparce. Výsledkem je, že s těma křečovýma žílama v břiše mi nic dělat nejde, prostě když to bude bolet tak si mám vzít prášek. Jinak jsem v pořádku, takže problém opravdu jen v Tomášovi a umělému oplodnění se asi nevyhnem. Problém je, že nevím, kde na to vzít ani jak přemluvit Toma :(

77. den

Hurá! Mám na příští týden domluvenou návštěvu zahradníka na naší zahradě. Zatím jsme na ní s Viktorkou začly aspoň hrabat. Vypadá to na dost dlouhou dobu, bude to náročné a děsí mě to předem. Ale snad se to už někam pohne.
Večer jsme měly u Jarky schůzku kvůli karnevalu tak jsme vymyslely spoustu dalších věcí, vybraly písničky na diskotéku... docela fajn den, až na tu mojí rýmu co se mě už třetí den drží a ne a ne polevit.

76. den

Dneska jsem byla pozvaná na work-shop - předváděčku nové kosmetiky. Bylo to večer v Brně a dost se to protáhlo. Navíc jsem zjistila, že je to kosmetika z Amway a tamní nadšení úspěšní veselí lidé v oblecích a kostýmcích mi vééélmi připomínaly jednu společnost, v jejíž pyramidové hře jsem před lety přišla o dost peněz, což ve mně vzbuzuje nevoli a nedůvěru. Upřímně řečeno, nemám takové akce ráda.

75. den

V noci zase chumelilo, ráno bylo hezky... počasí jak v aprílu. A já už bych tak ráda nějak zkulturnila zahradu a začla na ní fotit šaty do salonu. A taky byh už ráda ten salon konečně zařídila a otevřela. V dubnu začíná svatební sezona a já už třetí rok zahálím :(
Aspoň jsem dnes po X letech znovu mohla zprovoznit naší domácí pekárnu a upéct po dlouhé době domácí chleba. Já ho teda nemám moc ráda, ale Tomovi chutná...

74. den

Dneska jsem dělala švagrové nehty tak jsem zvědavá, jestli jí vydrží dlouho nebo jí to upadá tak brzo jako většinou mně. Doufám, že je to jen špatnou kvalitou mých nehtů a ne mojí práce :)
Odpoledne jsem s Viktorkou zkoušela hrát novou hru na PC co jsem včera objevila na netu a moc nás to baví. Viktorka je restaurátorka a dostává různé úkoly jak "zrestaurovat" nějaký obraz a tím si vždycky vydělá nějaké peníze, za které si zařizuje svůj pokoj. Aspoň se tak seznámí s obrazy a malíři...

73. den

Po obědě jsem vzala Viktorku k mojí babičce do Ratěk, ale nebyla doma. Aby Viktorce nebylo líto, že jsme jely "naprázdno", vzala jsem jí podívat se na Rúdník, kde je velký chov koní. NEtušila jsem ale, že:
1. nesmí se tam autem a je to minimálně 1,5 km daleko (podle toho, z které strany tam člověk jde)
2. výletní restaurace v tomto období nefunguje a nikde nebyla ani nohla
3. bude foukat hrozně silný a studený vítr a začne se brzy stmívat

I když jsem se zkoušely u babičky stavit cestou zpátky, pořád nebyla doma, ale podařilo se nám ji "najít" u příbuzných a uvítala, že jí svezeme autem domů. Za odměnu nám během naší návštěvy zapůjčila pár krásných věcí k Viktorčinu kroji tak jsme s malou měly velkou radost :)

hláška dne: když jsme jí po obědě s Tomem česali a oblíkali, zasekl se jí rolák na hlavě a než jsme jí ho oblíkly, děsně jí to štvalo a my se tomu smáli. Načež nás zamračeně okřikla: "co vy jste to za rodiče!? čemu se jako smějete? to není k smíchu!!!" samozřejmě jsme se začali smát ještě víc

72. den

Dnes byla na programu oslava narozenin tchýně v Hodoníně. Cpala jsem se zákuskama, chlebíčkama, snažili se mě opít sladkým vermutem.... a výsledkem je mírný vzestup váhy. Ach jo. Příště se musím víc hlídat :(

71. den

To vyklízení je nekonečné. Každé ráno vyklízím něco z těch krabic co v nich Tom vozí z Dražovic naše věci a sotva toho ubyde, přiveze další. Ach jo...

70. den

To byl ale po ránu šok, když jsem se zvedla z postele a zjistila, že venku je bílo a chumelí! Nemohla jsem tomu uvěřit. Ten zahradník měl včera fakt pravdu, že je ještě čas...
Sousedi ze zadu naváží už třetí den na tu zadní prodanou zahradu cihly a já jsem čím dál nervóznější, jak vysoký ten barák postaví, aby jsme vůbec měli ještě nějaký výhled a nečučeli jen jim do oken jako na sídlišti :( Tak krásně je odsud vidět do dálky...

69. den

Viktorka se dočkala a dnes slaví svátek. Sice jsem jí slíbila dort, ale nakonec jsem to uhrála na kupované zákusky v místní cukrárně.
Dopolko jsem se konečně sešla s tím zahradníkem a domluvili jsme se, že se nám mrkne na zahradu,  když se oteplí. Byl moc fajn a sympatický, mám z toho dobrý pocit. Pak se tu zastavila Ingrid, s kterou jsem se neviděla víc jak 2 roky, tak jsem moc ráda, že jsme konečně zas jednou pokecaly.
Odpoledne jsem Viktorku vzala do místní cukrárny, aby viděla, kde to je a jaké tam pečou zákusky, nakoupily jsme jich plno. Pak jsme to vzaly cestou  přes hřbitov, kolem hřiště, Zálužím a parčíkem u kostela...  moc hezká procházka.
A večer po příjezdu Toma dostala konečně tu svojí vysněnou česací hlavu - princeznu tak spokojenost maximální a já jsem moc ráda, že je ráda :)

68. den

Dnes jsem měla fakt smolný den. Ráno mě Tom vzal do Hodonína, kde jsem čekala na tahání stehů hodinu a půl, pak jsem došla k autu, co mi tam celý týden stálo a nepodařilo se ho nastartovat. Byla jsem zmrzlá, hladová, břicho bolelo, jedna jizva trochu krvácela, v kapse jsem neměla ani na autobus do Milotic a nikde žádný bankomat. Nakonec jsem si aspoň půjčila u taťky 50,- a čekala vymrzlá a ubulená na zastávce na autobus.
Domů jsem  přijela totál vyčerpaná, břicho bolí pořád... ale Viktorka mě uprosila, aby jsme šly do Rosenky a klubu maminek, což s těma jizvama pěšky byl fakt zážitek...

67. den

Měla jsem dnes jít na tahání stehů, ale sestry si mě přehazovaly jak horký brambor tak jsem to nakonec ukecala po telefonu s nemocnicí, kde mě operovali, že zajedu zítra tam. Aspoň můžu zrovna odvézt z Hodonína auto, co jsem tam nechala, když jsem do nemocnice jela.

66. den

Dneska jsme si chtěli udělat odpočinkový den tak jsme si po obědě všichni lehli, ale pokazila nám to sms ohlašující, že k nám míří taťka s přítelkyní. Takže nastaly velké uklízecí fofry a přípravy. Takže odpočinek se dnes nakonec nekonal :(

65. den

Měla bych odpočívat, ale nedá mi to a každou chvíli jdu něco uklízet, vyklízet, předělat... prostě neumím jen tak ležet.
Viktorku si chtěl dnes vzít taťka ven, ale nakonec se ani neukázal takže Viktorka dnes byla celý den se mnou doma. Aspoň jsme si jedna druhé pořádně užily, v posledních dnech jsme se viděly tak málo...

64. den

Doktor při vizitě na mě byl hodný a pustil mě dnes domů. Jen jsem nesměla řídit sama tak pro mě musel přijet TOm. Viktorka zůstala ještě do večera u taťky a já se doma sotva převlíkla, zkontrolovala mejly a většinu dne spím. Nevím, z čeho jsem tak unavená...

63. den

Na operační sál mě odvezli až v 10 a pak mě nechali další hodinu čekat před operačním sálem. Ani nevím, jak jsem to tam tu hodinu zvládla, jen jsem se každou chvíli modlila. Na sále jsem byla před uspáváním v pohodě, horší bylo probuzení. Díky rýmě, co se o mě už týden pokouší jsem byla zahleněná a tak jsem sebe i personál na sále docela vyděsila tím, že jsem se začla dusit a nemohla jsem se nadechnout. Ale oni jsou naštěstí profíci a zvládli to, jen jsem tam byla o něco dýl.
Cestou ze sálu jsem se stihla poblít, jinak už byl zbytek dne v pohodě, jen jsem celý den nedostala najíst, jen výživu z infúze. Ale jsem v pořádku a to je hlavní!!! V noci už jsem začla trochu i chodit, ráno jsem dostala snídani a dneska celý den trénuju chůzi. I když jsem hodně ospalá a nechala si píchnout i něco proti bolesti těch jizev, co mám v pupku a na břiše.

62. den

Den D. Na pokoji jsem z nás tří nejvíc v klidu, ale od rána zvažuju, jestli napsat sms červňátkům na diskusi, aby na mě myslely. Nakonec jsem to ale neudělala, fňukám tam každou chvilku a ty palečky potřebujou víc nemocné děti. Rozhodla jsem se to prostě zvládnout aniž bych obvolala a obeslala všechny známé. Vím, jsem prdlá, ale Tomovi jsem minulý týden i dala instrukce o tom, co bych chtěla hrát na pohřbu a jaký chci hrob. Dnes už se té narkózy tak nebojím. Pořád se modlím a myslím na Viktorku...

61. den

Tak jestli jsem měla původně podvědomě strach z narkózy, od dnešního rána, kdy jsem se dozvěděla, že na oběd dostanem jen polívku a pak projímadlo po kterém se budem až do operace vyprazdňovat, stal se dnešek mou noční můrou. A byl to strach oprávněný. Bylo to hrozné a Viktorka tomu moc nepomohla, když večer při své návštěvě vykládala na potkání o mým vyprazdňovacích strastech :-) Dokonce se šla na chodbu zeptat, co je k večeři a vrátila se s nafasovanou porcí žemlovky :-D
Večer jsme všechny, co jdem zítra na sál dostaly prášek na spaní, ale já to risknu a budu spát (snad) bez něj. Na sál půjdu druhá, někdy mezi půl desátou a desátou. Raději bych šla hned ráno po probuzení...

60. den

Ještě než jsem nastoupila do nemocnice, udělala jsem si "rychlovýlet" na pracák, abych se tam znovu zaevidovala. Zastavila jsem se taky kvůli rekvalifikačnímu kurzu, z kterého mě kvůli té mé brigádě stihli vyškrtnout, tak musím teď čekat bůh ví jak dlouho, až ho budou otvírat znovu. Ach jo.
V nemocnici dnes měli rekordní počet příjmů, takže jsem strávila celé dopolko čekáním na pokoj. Nakonec nás už neměli kam dávat :-) Nejhorší na tom bylo to, že jsem měla přijít na lačno a krev mi brali až po vyšetření někdy po jedné hodině tak to už jsem byla fakt na omdlení. Odpoledne ještě rentgen plic, EKG a od dnešního večera každý den heparin do břicha.
Snažila jsem se vybavit, kdy naposled jsem ležela SAMA v nemocnici (v uplynulýc pěti letech to bylo vždycky s malou) a zjistila, že to bylo na stejném oddělení před 15,5 lety...

59. den

Na oběd jsme dnes byli pozvaní do Lipova, odkud jsme vzali Viktorku na další prázdniny - k Antošům. Pak jsme se ještě zastavili na nákup, protože jsem do nemocnice neměla žádné pyžamo a další věci. A večer jsem balila tašky, jen netuším, jak to do té nemocnice všechno dopravím. Začínám být nervózní...

58. den

Dopolední nákup s Tomem v Kyjově (má fóbie z davů se začala opět projevovat), odpolední úklid i odpočinek... prostě takový klasický den ve dvou...

57. den

Je mi to i dost líto, ale dnes jsem byla nečekaně a neplánovaně úplně naposled uklízet ve škole. I když po mém příchodu odpoledne tomu nic nenasvědčovalo a pořád se řešilo, co se mnou, když mám být příští týden v nemocnici a nemám nárok na dovolenou, myslela jsem, že ten následující týden po prázdninách bude vše při starém. A ono to dopadlo tak, že po prázdninách už nastoupí ta paní co jí zaskakuju (teda, zaskakovala jsem) a tak mi tu dohodu ukončili už k této neděli...
Na jednu stranu jsem moc ráda, že už se nebudu honit a dřít, na druhou je mi to docela dost líto. Musela jsem na to pak myslet celý zbytek dne...

56. den

Dnes nám v práci oznámili, že jsou s náma hrubě nespokojení a všem zrušili volno během jarních prázdnin, čímž se mi zkomplikoval můj pobyt v nemocnici. Je to špatné a do zítřka to musíme nějak vyřešit.
Večer u nás byla Lucka, s kterou jsem se neviděla opravdu hodně dlouho tak jsem moc ráda, že jsme zase pokecaly. A já jsem momentálně značně ovíněná šampusem...

55. den

Dneska jsem měla přehozenou směnu, takže jsem valila na ranní, po ní jsme jeli do Dražovic do školky na společné focení dětí. Viktorka se cestou dost rozkašlala a nakonec i poblila. Celé odpoledne pak doma už jen kašlala, kýchala... má to zase zpátky :( Vyřvala si ale (spolu s babičkou), že bude marodit v Lipově (no, já volno nedostanu a Tomovi už další dovolenou taky odmítli dát) tak si jí večer Mirek odvezl.

54. den

Dopoledne jsem byla s Viktorkou já a Tom si jel pro nějaké materiály do Brna, na poledne se vrátil a do práce spěchala zase já. Viktorka dnes vypadala už o moc líp, takže bude asi zase brzy v pořádku. Snad.

53. den

Tak Viktorka je nemocná. Horečky nemívá skoro nikdy (to má po mně) a teď má vysoké teploty pořád tak jsme radši zajeli do Hodonína k doktorce. Má nařízeno týden se léčit a týden rekonvalescence, dostala nějaké sirupy a kapky a polehává doma u TV. Tom má do středy dovolenou (víc mu odmítli dát) a já mám odpolední, tak se holt nějak prostřídáme...

52. den

V noci kolem třetí Viktorka volala z pokoje, že má žízeň. Byla rozpálená a naměřila jsem jí skoro 39, tak dostala Panadol. Ráno jak jsem se vrátila z kostela už byla lepší, ale neměla hlas, jen šeptala. Přesto nás odpoledne uprosila, aby jsme jí vzali na ten dětský krojovaný ples a fakt si to tam užila. Jen já byla vzteklá, protože snad poprvé v životě jsem nemohla na akci fotit, protože mi odešly baterky :( stihla jsem jen něco málo hned zezačátku.
Po návratu domů se ale horečka vrátila a museli jsme znovu dávat Panadol.

51. den

Viktorka dnes chtěla celé odpoledne sportovat tak jsme hráli všichni bowling, sama si běhala, skákala, 1,5 hodiny jsem cvičila i já.... večer jsme jí nemohli dostat ani do postele. Naštěstí do vany se jí chtělo, dělala tam Arielu a pořád chtěla, ať vyzkoušíme jakou má "jemnou pleť" :D

50. den

Co chodím uklízet do školy hrozně se těším na pátek (asi jako každý pracující). Dnes mě ale nepotěšilo, že mi po neděli začíná odpolední :( Viktorka dnes byla mooooc hodná. Je to moje všechno, hrozně jí miluju.

49. den

Viktorka mě dnes v práci hoooodně vytáčela, takže jsme se pohádaly a domů šla s brekem. Vysvětlila jsem jí, že opravdu nechodím do té práce proto, že by mě bavila, ale aby jsme měli nějaké peníze navíc. Zdá se, že to pochopila a doma byla naprostý miláček...

48. den

Dnešní dopoledne mezi směnama jsem strávila v Kyjově. Další vyšetření u doktora (tentokrát ortopedie), vyřizování výpisů z trestního rejstříku, kopírování a ověřování diplomu a podávání žádostí o místo. Stejně z toho zas nic nebude, ale leze to hrozně do peněz :(

47. den

Taky dnes jsme po práci s Viktorkou šly do Klubu maminek. Ještě předtím měla Viktorka Rosenku a trénovali tam na nedělní vystoupení - dětský krojovaný ples ve Vracově. Pracovní "erární" kroj zatím nebyl tak nám půjčí Lucka Vlčková jejich. Viktorka už se nemůže dočkat...

46. den

Dnes jsem mezi směnama stihla zajet do Hodonína odhlásit se z pracáku, zavézt papír na pojišťovnu a hlavně na vyšetření na gyndu. Kromě další várky léků jsem dostala žádanku a mám se rozhodnout, jestli jít na laparoskopii do Hodonína nebo do Kyjova. Docela dilema.
Večer po práci jsme s Viktorkou šly poprvé na cvičení do školní tělocvičny. Viky byla velice nadšená a z kruhů jsem jí nemohla dostat :-)

45. den

Letos Valentýna nejvíc prožívala Viktorka :D ve školce pro všechny malovala přáníčka, dnes mi dávala pusinky, přála mi, nosila "dárky"... Tom mi dal bonboniéru (super, když fakt poctivě denně cvičím, abych zhubla) a Viktorce jsme koupili spoustu nových vykrajovátek tak jsme spolu po obědě pekly vinné cukroví, aby jsme je otestovaly :-)

44. den

Před rokem jsme poprvé navštívili maškarní ples u Salesiánů v Brně a tolik se nám to líbilo, že jsme si sehnali lístky i na ten letošní. Viktorka po "přehlídce", kterou v týdnu absolvovala vybrala kostým Popelky (stejně jako vloni :-D), dokonce jí vybrali na pódium, aby tam zazpívala na mikrofon, v malé tombole vyhrála cenu... vyřádila se... a stejně nakonec plakala, když jí nevylosovali ve velké tombole. Opravdu náročné dítě :D :D :D

43. den

Dneska jsem to v práci zvládla docela dobře a skoro na čas, tj. vyrážely jsme s Viktorkou domů už kolem páté :-) Jsem šťastná, že mám tenhle pracovní týden za sebou, o víkendu se snad "vyléčím". Ale náhodou jsem si večer zvládla ještě i zacvičit a opět zhubnout!!! Za 14 dní cvičení mám dole 1,1 kg a to je docela dobrý. Sice podle plánu mám mít dole každé dva týdny 1,7 kg, ale to snad doženu...

42. den

Dnes ráno jsem uviděla oknem na školním hřišti malého srnečka (nebo jelínka, já to nepoznám). Byl dost blízko a já pořád jen litovala, že s sebou nemám foťák. Byla by to dneska na projektu krásná fotka... jenže než jsem douklízela horní patro a vrátila se zpátky, napadl ho v té ohradě pes a byla to fakt děsivá podívaná, než ho pár školáků doběhlo odehnat. Já letěla do ředitelny, aby zavolali myslivcům, ale ti už jí nemohli pomoct a museli jí odstřelit. A já na to celý den nedokážu přestat myslet. Je mi to tak moc líto...

41. den

Doufala jsem, že si den ode dne moje tělo líp zvykne, ale bolí mě pořád víc a víc. Hlavně pravá ruka a nohy, to je hrozná bolest. Ráno mívám i migrény, takže den začínám s Ibalginem... už ať je víkend.

40. den

Včera se ještě zvládl stavit pro Viktorku ve školce TOm, protože sem měl služební cestu, ale ode dneška už jezdí odpoledne do školy se mnou. Naštěstí v úterý tu má stejně Rosenku takže než si to odtancovala apod. já si douklízela zbytek tříd a pak jsme šly ještě do Klubu maminek. Já vyráběla srdíčka a Viktorka lítala s holkama.

39. den

Obávám se, že tento týden budou mé záznamy velmi krátké a podobné. Dnes v půl sedmé ráno jsem po 5,5 letech nastoupila znova do práce (i když se jedná jen o brigádu) a jsem z toho tak utahaná, unavená, ruce mě bolí... takže všední dny holt dám horko těžko něco dohromady...

38. den

Poslední dobou fotím žalostně málo, zato z dneška mám tolik fotek, že nevím, kterou vybrat.
Ráno jsme se váleli všichni tři spolu u pohádek a pak jsme s Viktorkou málem nestihly kostel. Před obědem jsem stihla upéct perník na zítra k snídani a po obědě jsme jeli do Dražovic na tradiční dětský karneval.
Viktorka byla moc ráda, že vidí děti ze školky, paní učitelky,... byla ve svém živlu. Navíc v princeznovských šatech :D a já fotila a fotila...
Večer jsem byla utahaná takže dnes jsem poprvé vynechala cvičení. Už jsem taky hooodně nervózní z toho, že zítra po cca 5,5 letech budu poprvé zase brzy ráno vstávat a pojedu do práce...

37. den

Dopoledne bylo vcelku hektické, Toma jsem poslala na nákup samotného, abych měla dost času na praní, úklid atd., ale nakonec se tu střídaly návštěvy takže když se vrátil, já teprve vyprovázela tu poslední - mého taťku a doma nebylo hotovo téměř nic.
Odpoledne jsme všichni tři hrály různé hry na WII, já pak do noci cvičila a dřela.

36. den

Přestože jsem dnes měla v plánu vzít Viktorku na procházku k zámku a do zahrady, nakonec jsem to kvůli silnému větru omezila jen na to, že jsem jí vypustila na zahradu za domem a chvíli tam s ní taky byla. Aspoň jsme se trošku provětraly před obědem.
Já se pak snažila hlavně cvičit, ať se mi podaří dodržet předsevzetí zhubnout za tři měsíce 10 kg takže cvičím opravdu denně a poctivě. Horší to bude, až začnu chodit do práce...

35. den

Ráno jsme se s Viktorkou vydaly do školy. Já tam byla podepsat pracovní smlouvu, zaplatily jsme její stravenky, dokonce si tam mohla při té příležitosti prohlédnout školní kuchyni a paní kuchařky :-D Pak jsme musely zajít ještě na vstupní zdravotní prohlídku k dr. a protože už bylo hodně hodin a já nechala skoro všechny peníze za tu prohlídku takže nebylo za co cestou nakoupit, nechala jsem jí chvíli doma, vzala něco málo z železné zásoby co mám doma a koupila za to do kastrůlků hotovky v hospodě co je kousek od našeho domu. Holt nouzovka.
Odpoledne jsme odpočívaly, hrály si... prostě si užívaly toho, že jsme spolu doma.

34. den

Tak jsem to zakřikla :-D dopoledne volala mamka, že si máme přijet pro Viktorku, protože jsou oba nemocní. Najednou jí ani nevadilo, že jsou údajně "odříznutí od světa díky novému sněhu", hlavně, že pro ní přijede Tom. No, ten měl namířeno do Ostravy, u Olomouce to musel kvůli neprůjezdnosti otočit tak si holt aspoň udělal večer po práci "výlet" z Brna do Lipova. Malá samozřejmě naočkovaná řečma, které nesnáším tak si to budu pár dní zas "užívat" :(
A mně ráno volali ze školy, v které jsem se byla po vánocích poptat na práci učitelky... nabídli mi záskok za uklízečku. Ale vzala jsem to. Lepší nějaký výdělek než být úplně bez příjmů.

33. den

Jak jsem sama doma nějak ani není o čem psát. Ráno jsem byla zanést do MŠ balíčky do tomboly na školní ples, koupit pečivo, pak jsem zasportovala, uklízela... a tak vůbec. Nějak se poslední dny necítím dobře tak jsem to nepřeháněla.

32. den

Konečně zas doma. Přemlouvala jsem sice i Viktorku, ať už se se mnou vrátí, ale nechtěla o tom ani slyšet. My s Tomem večer zase soupeřili v bowlingu a já začla ode dneška každé ráno před snídaní trénovat na nintendu tenis. Dost se u toho zapotím, fakt makačka.

31. den

Tak moc jsem se těšila domů a nakonec jsem musela zůstat s Viktorkou v Lipově. Ach jo, to se mi tááák nehodí. Kdyby mi to neřekla vyloženě Viktorka, že si přeje abych zůstala tak bych se na to vykašlala. Aspoň se mi večer podařilo doskládat jedno z náročnějších puzzlí. Vzhledem, k tomu, že k našim skoro nejezdíme a kolikrát se u nich k tomu skládání ani nedostanu tak mi to trvalo půl roku. Tak dlouho  jsem ještě žádné neskládala :-D

30. den

To se dalo čekat, že se od Viktorky zase nakazím. Od rána mě škrábe v krku a kašlu. A bude hůř. Šíša to má vždycky 2 dny a pak to předá mně, abych byla 3 týdny KO.

29. den

Jsem KO. Tom dnes přivezl nové nintendo wii a pak jsme spolu celý večer hráli bowling (kdopak asi vyhrál? ;-)), tenis, baseball atd. Docela jsme se u toho zapotili a nadřeli. A nejvíc mě z toho bolí pravé rameno...

28. den

Další várka sněhu a k tomu mrazy, vítr... dnes to odklízení sněhu byla fakt "lahůdka". Viktorka užívá kvanta kapek a vitamínů, ale nemocně už moc nevypadá a řádí jako splašená. Trénuje si po baráku krasobruslení bez bruslí. Člověk z ní má pocit, že její nohy jsou malé trampolíny :-) Taky jsem se nakonec nechala ukecat a dovolila jí marodit v Lipově u našich. My tam za ní jedem v sobotu.

27. den

Bibi lehla. Ráno mě sice přesvědčovala, že jde rozhodně do školky a odpolko poprvé na balet, ale do půl hodiny jí tak teklo z nosu i z očí, že jsme jí vzali do Hodonína k dr. Já tam stejně musela na ÚP, protože mi skončila podpora :( Odpoledne mi přišla další zpráva, že mě u jedné firmy nevybrali. Vždycky to tak zabolí...

26. den

Viktorka má zásobu pastilek a krom škrábání v krku je v pohodě. I učitelky tvrdí, že jim nemocná nepříjde, ale Rosenku i Klub maminek jsme dnes vynechaly.

25. den

O brzké ranní probuzení už v 6 se nám dnes postaraly nejen kostelní zvony, ale i Viktorka, která nám dávala patřičně hlasitě a naštvaně najevo, jak jí hrozně škrábe v krku. Jinak byla ale bez rýmy a bez teplot tak jsem jí jen po poradě s dr. stříkla do krku Orofar a šupajdila do školky s tím, že kdyby něco stačí zavolat a příjdu si pro ní.
Tom se rozhodl vzít si dnes volno, protože ho hrozně bolelo břicho, tak mi tu polehával a odpolko jsme šli pro malou společně. Vlastně to bylo docela fajn rodinné odpoledne...

24. den

Dneska vidím rudě! Antošovi se totiž vykašlali na trénink na zimáku a místo toho vzali Viktorku na sáňkách na rybník, kde v tom šíleném mrazu krom nich skoro nikdo nebyl. Takže trénink, kam byla náhlášená vynechali ale radši jí nechali mrznout na rybníku. Fakt mě to naštvalo, byla jsem ráda, že i když většina dětí ve školce onemocněla, Viktorka se drží a doufala jsem, že to zvládne i nadále.
Největší radost mi dnes udělala polička, co jsem si nechala udělat od bratránka. Přivezl mi jí sice už včera večer, ale teprv dnes jsem si jí dala tam, kam jsem jí naplánovala a dala do ní větší část našich dvd. Opravdu se z ní raduji. A kecám, radost mám samozřejmě z Viktorky. Každou chvíli mám hroznou potřebu se s ním mazlit, tulit, umačkat jí jak moc jí mám ráda.

23. den

Abych pravdu řekla, docela jsem v těch 6 ráno doufala, že se Viktorce nebude chtít vstávat a na krasobruslení nepojedem, ale když jsem se jí zeptala, vyskočila nadšeně z postele... Bruslit zatím neumí a tak náš dnešní první trénink spočíval v tom, že jsem jí celou hodinu vodila po ledě (občas na střídačku s Tomem) a učila jí držet rovnováhu a "chodit" na bruslích. Přestože většinou jí činnost po deseti minutách přestane bavit a chce skončit, tohle jí fakt bavilo až do konce a klidně by pokračovala dál. Jen jí bylo líto, že není velká jako ty starší holky co tam už na bruslích skákaly a dělaly piruety a ona se je snažila napodobovat.
Pak jsme jí zavezli k Antošům a nařídili, aby s ní v těch děsných mrazech nechodili moc ven (většinou od nich přijede s rýmou) a vzali jí zítra ráno zase na trénink.
Odpoledne se tu stavila na kafe Láďa a šly jsme spolu na pohřeb a večer přivezl Tom z Ikea šatní skříně tak už budem mít konečně kam vybalovat šaty. Hurá!

22. den

To, že mě nevybrali mě fakt vzalo. Je mi líto, že o mě najednou není nikde zájem. Rozesílám denně tolik životopisů, žádostí... málokdy ale dostanu odpověď, téměř nikdy mě nepozvou na výběrové řízení či pohovor... a když už, tak mě stejně nevyberou a já bych tak ráda věděla co dělám špatně. Je mi to líto. Navíc mi hypoteční poradce dost nepříjemně sdělil, že i kdybych si tu práci našla, hypotéku stejně do konce roku nedostanem. A co s náma bude? Debilní registr! Jak je možné, že když jsme tenkrát na účtě měli statisíce dali Toma do registru dlužníků kvůli tomu, že se zpozdil (a ještě ne vlastní vinou) o dva měsíce se třemi tisíci??? Je to fakt k vzteku. Taková volovina a nám to na dlouhá léta (a pro nás ta nejdůležitější) zkomplikovalo neuvěřitelně život. Chce se mi brečet, přestože vím, že jsou na tom lidi a rodiny daleko daleko hůř. Pořád se ptám Boha PROČ nám to dělá a kdy už se to zlomí... vždyť se tak snažím žít poctivě a správně... dělám všechno proto, abych žila podle Desatera a tak vůbec...  ani od života nechci něco nadprůměrného... nepotřebuju zahraniční dovolené a poznávat cizí země (ne, že by mě to nelákalo, ale obejdu se), nepotřebuju nové drahé auto ani vydělávat závratné čátky... stačilo by mi mít dvě zdravé děti, vlastní domeček a práci co by mi šla a snad mě i bavila. Alles.

21. den

Dnes jsem byla na výběrovém řízení na městký úřad a byla jsem fakt přesvědčená, že mě vezmou. Na tom úřadě jsem už 6 let pracovala, pohovor se mnou dělala bývalá kolegyně ze stejného odboru, s kterou jsem ani nekamarádila, ani jsme si nijak nevadily... podmínky jsem splňovala všechny, stála jsem o tu práci i když nebyla placená nejlíp a pracovní doba nebyla ideální... takže jsem fakt nečekala, že mě ZASE nevyberou :-S

Ještě že jsem se aspoň zastavila na pracáku a přihlásila se na další rekvalifikační kurz (už poslední, který mi můžou zaplatit) a přihlásila jsem Viktorku na zimák do krasobruslení (zatím na zkoušku) tak snad jí to bude bavit. Stojí to děsné prachy, je to až 5x týdně a o víkendu brzy ráno tak vlastně nevím, jestli bude lepší, když jí to bude bavit nebo ne :-)

20. den

Čím to, že dřív jsme byly s Viktorkou v Brně téměř neustále a zvládaly jsme to. Já tam dnes byla po dlouhé době sama, nikam se mi nechtělo, nohy mě bolely... Holt jak člověk vypadne z  nějakého "tempa" tak je to znát. Původně jsem tam jela vybrat a případně koupit šatní skříně, protože to je to, co nám tu chybí ze všeho nejvíc. Oblečení máme kde se dá a pořád něco hledáme. Skříně pořád ještě nemáme, zato jsem ale nakoupila spoustu věcí z výprodeje (hlavně boty pro mě a pro Viktorku na jaro) a podařilo se mi za super cenu pořídit malířský stojan, který jsem pro malou už dlooouho chtěla.Hned večer na něm malovala a malovala a nehnula se od něj tak sem dávám pár ukázek :-)

19. den

Ze školky do Rosenky, po Rosence do Klubu maminek.... Viktorka si to dost užívá.A já se zas snažím o zařizování domečku, udržování pořádku, hledání si práce atd. Už bych si moc přála otevřít salon, ale dokud tenhle domek nebude náš, musím hledat práci...

18. den

Tahle fotka dnes vyšla v časopise Překvapení mezi 10 nejhezčíma, takže jsme ve finále! Navíc se trefili a číslo, pod kterým se hlasuje pro Viktorku je její nejoblíbenější - OSM :-) Má z toho velkou radost. Jak z toho, že je v časopise jako nějaká hvězda tak z toho, že má zrovna osmičku :D

A já obeslala hromadu známých, aby pro ní hlasovali. Já pro známé a kámošky taky hlasuju, když mi napíšou tak toho teď zkouším využít já. Už kvůli tomu, že na té fotce je jasně vidět, že fakt fakt fakt potřebuju nový foťák...

  
posílá se sms ve tvaru PRE 3 8 na číslo 9001207 ;-)

17. den

Je mi čím dál hůř co se toho našeho "manželství" a soužití týče, ale nechce se mi to řešit ani o tom psát. Je mi z toho moc smutno. Dnes už jsem to nevydržela, bouřilo se to ve mně od rána a dopolko jsem to Tomovi vpálila, že už takhle dál nemůžu, ať si rozmyslí, jesli s náma chce zůstat nebo mu bude líp bez nás tak doufám, že se situace zlepší.

Pořád si říkám, že jsme si slibovali být spolu v dobrém i ve zlém, ale za těch skoro 6 let co jsme spolu si toho dobrého moc nepamatuju a hlavně se obávám, že se to snažím dodržovat hlavně já, vzhledem k tomu, že Tom si hrál na věřícího jen těch pár měsíců kdy trval na tom, ať máme církevní obřad... co už. Kdybych tenkrát věděla to, co vím dnes... vzala bych si ho asi stejně, ale některé věci bych holt udělala jinak.

16. den

Ráno nás probral telefon, když volali Staňci Toma na zabíjačku. Původně sice tvrdil, že jde jen přidržet prase a nezdrží se, ale nakonec tam pomáhal celý den (i k úrazu tam přišel :-)) a pozdě odpoledne přišel i s bohatou výslužkou, takže nám teď doma voní škvarky, ovarová polévka a spousta dalších nezdravých dobrot.

Mezitím se tu během dne stavila Hanča s malým Filípkem a celé odpoledne až do večera jsme tu měli Viktorku, holky si spolu hrály a hrály, akorát je to docela blázinec, mít doma dvě Viktorky. Každou chvíli nevěděly, na kterou mluvím :-D

Doufala jsem, že večer sem zajdou Hanka se Zdeňou na pohárek a na pokec, ale už se neozvali ani neukázali tak jsem si aspoň dodělávala po dvou týdnech nehty.

15. den

Ačkoliv jsme dnes měly s Viktorkou spoustu plánů kam zajít, nakonec nám vyšla jen část, protože od Hanky jsme se vymotaly až na poledne. Projely jsme se metrem do prodejny ČT pro dvd, 
které jsme scháněly už rok a půl, bylo to kousek od Václaváku tak si Viktorka samozřejmě nemohla nechat ujít focení u koně (tedy, sv. Václava, ale jí zajímal jen ten kůň), i když to tam bylo namrzlé a párkrát se tam pod ním vyválela.

 No a pak už hurá do Obecního domu, kde byla taky výstava pohádkových kostýmů. Byla skoro stejná jako ta, na které jsme byly před vánocema 2008, ale bylo tam toho víc a hlavně!!! tentokrát už se Viktorka vešla do pohádkových kostýmů, v kterých se tam děti můžou
za peníze fotit (tenkrát jí byly všechny moc velké a 
navíc se bála). Pořád se nemohla dočkat, až si je tam bude zkoušet a bude se v nich fotit tak si to tam fakt užívala a nemohla jsem jí odtud dostat. Byly jsme tam 3 hodiny!!! Fotit se tam sice VŮBEC nesmělo, ale domluvila jsem se s tou slečnou, co to tam fotí, že jí 2-3 fotky zaplatím a až bude fotit, budu cvakat (schovaná za paravanem a bez blesku) taky. Takže fotek mám spoooustu, i když je jich spousta skoro stejných.

Večer jsme si ještě dali srazík s Jitkou, Kryštůfkem a Terezkou, se kterýma jsme se neviděli skoro 3 roky a pak už jsme jeli se Zdeňou a Hankou do Milotic.

Byl to moc fajn výlet a Viktorka byla moc spokojená.

14. den

Tom dnes musel služebně do Prahy tak jsme toho s Viktorkou využily a svezly se s ním na ty výstavy, které jsme chtěly původně navštívit už v prosinci.

Cestou jsme vezli i jednu tiskárnu do Kamenice tak jsme si zavzpomínali, jak jsme tam byli na výstavě, když měla Viktorka cca 14 měsíců.

Dneska jsme navštívili výstavu v Roztokách, kde byly kromě pohádkových kostýmů a rekvizit vystaveny taky jejich kreslené návrhy. Bylo to moc fajn, lidi skoro žádní, mohlo se tam fotit... fakt super. Navečer nás Tom zavezl k Hance a pokračoval k zákazníkovi a domů, my jsme s Viktorkou šly na nákupy, udělaly jsme si radost večeří od Mekáče... a večer si Viktorka s Hankou hrály na nintendu hry. Vždycky se na ně moc těší a pak odmítá končit :-)

13. den

Po obědě jsme měly U Draka "poradu" s bývalýma kolegyňkama z městského úřadu a bylo to moc fajn (jediný negativ byl, že jsem ještě druhý den smrděla kouřem z cigaret, přestože jsem se večer komplet celá koupala :(

Daly jsme si oběd, kafčo... a vzpomínaly. Pak jsme si udělaly procházku, během které jsme vyzvedly Viktorku ze školky, aby se prošla s náma.Zpáteční cestu z druhého konce Milotic už jsme absolvovaly jen samy dvě a Viktorka si samozřejmě vzpomněla, že potřebuje akutně na záchod, tak to byl celkem rychlý návrat.

Ale byl to docela fajn den...

12. den

Ach jo, práce pořád žádná a já už fakt nevím, kde hledat, abych stíhala Viktorku vodit do školky a vyzvedávat jí tam. Životopisy sice na pár webech mám, ale když už mi příjde nabídka, tak je to nějaká pofiderní záležitost na ŽL a za provize :(

Doma se snažím být čím dál vzornější hospodyňka, vařím, peru, žehlím, uklízím... ještě kdyby jsme tak už měli všechen nábytek na svém místě, vystěhovaný obsah krabic co nám zabírají přízemí a já mohla začít řešit salon...

11. den

Tento týden, k velké radosti Viktorky, chodí většina dětí ze školky už po obědě. Odpoledne si užíváme spolu doma, i když malá se kolikrát zavře sama v pokojíčku a nemá na mě náladu.

Já včera přemluvila Toma, ať už konečně složí knihovnu tak jsem si dnes odpolko "užívala" a vynášela nahodu knížky z krabic a skládala si je do polic. Zatím toho ale je většina v Dražovicích, odkud už mi Tom kvůli závějím týden nepřivezl žádný další nábytek ani krabice :(

10. den

Dneska jsme byly venku jen my s Viktorkou a to jen na dopolední mši v kostele. Když jsem rodinku přemlouvala odpoledne k procházce, nepochodila jsem. A na místní dětský krojovaný ples Viktorka odmítla jít, protože nemá kroj. Takže promarněná neděle doma. Aspoň, že jsme si zahráli pár stolních her a Viktorka nám odpoledne v kuchyni uspořádala taneční a pěvecké představení... módní princeznovskou přehlídku máme na denním pořádku :-)

9. den

Viktorka pořád jen mele o sáňkování a stavění princezen ze sněhu na zahradě a tak jsme ráno vyrazili do Hodonína schánět sněhule. Protože má jasnou představu o tom, jaké chce, vešla do každé prodejny s velmi hlasitým pozdravem, po němž následovala hláška "chtěla bych růžové, stříbrné nebo zlaté!" To, jaké boty a v jaké velikosti, to už pro ní nebylo podstatné :-) a my s Tomem zas koukali hlavně na cenu a praktičnost. Nakonec si vyhlídla jedny větší u Batě a pak už s ní nebyla v žádném dalším obchodě řeč tak jsme jí je museli vzít. 

Moc je ale zatím neužila, protože sotva vzbudila odpoledne Toma aby šli ven, měla jsem je za pár minut zpátky kvůli hustému dešti. Tak mi oba asistovali za zadkem, když jsem se snažila dodržet novou rodinnou tradici a péct nějaký moučník na neděli. Dnes jsem se rozhodla pro bábovku a doufám, že mi to moje "nezdravé předsevzetí" dlouho vydrží a každou neděli bude něco dobrého k snídani a odpolednímu kafi :-)