39. den, 28. únor 2009

V Lipově s dědou

to si Viktorka vždycky užívá nejvíc a děda je z ní pak utahaný víc než z práce :-D Tento víkend spolu postavili nejen několik sněhuláků, ale dokonce i "iglú"! Tak tomu teda aspoň říkají, mně to příjde spíš jak velký sněhový tunel :-)
Já si malou nejvíc užila večer - v Lipově má totiž v pokoji velkou postel (je to válenda po mně, takže pro mě spousta vzpomínek...), na kterou si můžem lehnout obě (na tu její doma to nejde) a hodně dlouho jsme si před spaním četly a povídaly. Fakt dneska pohodový den...

38. den, 27. únor 2009

Malá mořská víla

Dnes si Viktorka fakt užila příbuzných - od Antošů si jí vyzvedla teta Hanka (moje ségra) a děda Nedvědický, byla s nima celé odpoledne a pak jsme s ní jeli na víkend k dědovi a babičce Jagošovým... Takže malá byla v sedmém nebi.
Teta jí chtěla udělat radost a tak jí k svátku (s předstihem) koupila bárbínu Malou mořskou vílu Ariel. Jak se dalo čekat, malá dělala neuvěřitelné scény, na panenku se nechtěla ani podívat, ségra z toho byla zklamaná (ona tu potvůrku ještě tak nezná, vídají se dost málo)... chtěla ji jít vyměnit za jinou...
Nakonec VIktorka vzala panenku na milost, když jsme se dohodli, že malá je Ariela tak panenka je Viktorka. U babičky už si s ní hrála a dokonce se chlubila novýma plavkama s ní tak, že si je oblíkla na oblečení a nohama dělala mořskou pannu s ploutvema (no, dalo nám zabrat, než jsme pochopili, proč má nohy pořád jak Chaplin)

37. den, 26. únor 2009

Už je to čtvrtý den, co jsem se s Viktorkou neviděla a dokonce ani neslyšela. I když má své výhody, že jsem sama doma tak se nedokážu vyhnout i smutku. Její pokojíček je nezvykle uklizený... a prázdný, zapomněla si tu dokonce i své nejoblíbenější plyšáky... a mě teď ze všeho nejvíc baví pouštět si její starší videa a žasnout nad tím, jak byla malá a šikovná před půl rokem. Neubránila jsem se tomu vybrat si 3 svoje nejzamilovanější favority a zkusit je sem "vystavit". Tím jak si je tak často pouštím si je oblíbila i Viktorka a teď občas sama sebe napodobuje a paroduje :) je na těch nahrávkách tak zlatá!





Tak to třetí je moc velké, tak je aspoň tady: http://www.youtube.com/watch?v=cOxlK1vvPZQ

36. den, 25. únor 2009

Už zase ty princezny...

Já blázen jsem si myslela, že když se Viktorce tak moc líbí Ariel, Popelka, Bella atd. tak, že si podle nich nechává říkat tak jí udělám radost, když jí pořídím nejen oblečení s jejich obrázkem, ale taky knížky, podle kterých si budeme o nich číst...
A jak jsem se spletla! Od té doby co jí musíme říkat Arielo odmítá tyhle princezny mít na svém oblečení (jen se za ně oblíká) a když uviděla o víkendu tyto knížky na mém monitoru chytla silný hysterický záchvat a dělala mi tu scény, že ty knížky rozhodně nechce. Měla jsem opravdu radost, protože jsem je zrovna objednala a zaplatila... a dnes přišly. Už teď je mi jasné, že se na ně nebude chtít ani podívat, kdo ví, po kom je tak na palici. Člověk jí chce udělat radost a čím je starší tím je to horší. Už teď je mi jasné, jak se bude v pubertě tvářit na narozeninové dárky a ty "měkké" od Ježíška :-)

Jinak jsem dnes nic zajímavějšího nevyfotila, i tohle je nouzovka. Viktorka na prázdninách, Tom v práci a já sedím od rána do večera doma a pokouším se psát diplomku... jinak si to celkem užívám.

35. den, 24. únor 2009

Puzzle

Jejich skládání je jedním z mála koníčků, které mi dodneška zůstaly (a musím říct, že i je to i jedna z Viktorčinných nejoblíbenějších činností). Na rozdíl od vyšívání, pletení, háčkování, čtení, malování, hry na klavír a spousty dalších věcí, bez kterých jsem si dřív neuměla život představit teď nemám čas se jen tak věnovat něčemu, co nemusím. Ale když potřebuju občas vypnout, na chvíli se uvolnit a odreagovat, skládám si puzzle. Většinou jsou to nějaké obrazy a mám radost, když jsou tak těžké, že mi dá práci než je složím. Čím víc dní mi zaberou, tím větší z nich mám uspokojení. Tenhle obraz mi zabral cca týden. I když bych měla dnem i nocí sedět přilepená u PC a dřít se s diplomkou potřebuju přeci i nějaké to odreagování a občas se i protáhnout, takže si myslím, že vzhledem k tomu, že jsem je skládala ve chvílích volna to není zas tak dlouhá doba, než jsem je dokončila... a to dnes ráno. Škoda, že i ta diplomka se mi nepíše tak lehce :(

34. den, 23. únor 2009

A je tu další deprese

I přes to více než půlroční snažení o miminko (kde by mě v létě napadlo, že ještě touhle dobou nebudu těhotná!!!) se mi těhotenství testy, ultrazvukem ani vyšetření krve nepotvrdilo a tak jsem dnes musela absolvovat vyvolávací injekci na MS, která už má 3 týdny zpoždění... Jako by už to nebylo pro mě dost smutné, sestra na mě zapomněla a já jsem tam musela čekat hodinu (hladová, protože to bylo v době oběda) a být sama se svýma myšlenkama na to, že letos už to miminko nestihnu porodit (a kdo ví, jestli vůbec počít) a jak už jsem se těšila, že Viktorka bude mít na svoje čtvrté narozeniny už sestřičku nebo brášku... jak by si to miminko ona i já přála... měla jsem co dělat, abych tam nebulila. Já vím, já vím, já vím - poslouchám to v jednom kuse, jak mám být v klidu, nepřipouštět si to, že je to o psychice a tak a už mám těch řečí plné zuby. Můžu si to říkat i já sama pořád dokola, ale když si uvědomím, že moje děti budou mít mezi sebou takový věkový rozdíl a mám strach, aby k sobě měly blízko a nebyly každý "samostatná jednotka" tak to obrečím stejně.

Navíc než jsem se vrátila od doktorky tak se Viktorka rozhodla zůstat u tchánovců na prázdninách. Normálně mi oznámila, že už se se mnou domů nevrátí. Zkoušela jsem jí postrašit tím, že jí tím pádem zrušíme pokojíček (odpověď: ale hračky mi převezte sem!), že tam za ní nebudu jezdit a už se neuvidíme (odpověď: nevadí, tak nazdar!)... dokonce když jsme odjížděli ani pusu mi nepřišla dát (jen v klidu oznámila, že maminka tu pusu stejně nechce). Prostě mě úplně zazdila, to jsem v tu chvíli fakt potřebovala. Zařekla jsem se, že jí tam nebudu vůbec volat, ale myslím, že je to horší trest pro mě než pro ní. A i když mám tím pádem víc času i klidu na psaní té hrozné nekonečné diplomky tak se na to stejně nemůžu soustředit, protože je mi tu smutno ještě víc...

A co v takovou chvíli fotit do projektu, že? Proto ta dnešní fotka je taková jen aby se neřeklo. Od vánoc miluju pomelo a můžu ho jíst klidně i několikrát denně. Vystřídalo v mém jídelníčku grepy, protože nemá tu šťávu, od které jsem vždycky byla celá zalepená a není tak kyselé. Moc se mi na něm líbí ta struktura dužiny a tak jsem jí vyzkoušela vyfotit. Není to nic moc, ale určitě to někdy příště zkusím líp...

33. den, 22. únor 2009

Kulturní zážitek

Zatímco já miluju divadlo a za svobodna jsem ho nejen často navštěvovala, ale i amatérsky hrála a snažila se dostat na herectví, Tom byl v divadle naposled se školkou na Hurvínkovi. Proto se ho snažím od loňska sem tam na nějaké to představení vytáhnout a Viktorku taky. Ta už byla na pár představeních se školkou a dnes byla poprvé v dětském divadle s tatínkem - na představení o kůzlátkách a vlkovi. Hezky se nastrojila a měla vlastní sedadlo jako velká... v divadle se jí moc líbilo, ale když jsem se jí zeptala, co nejvíc tak prý hlavně gumoví medvídci, které jí tam tatínek koupil :-D :-D :-D

Já si zatím udělala pochůzky po nákupním centru (protože si od té doby, co vypadám jak lochneska neumím na sebe nakoupit oblečení tak jsem utrácela hlavně v knihkupectví) a dokonce jsem měla to štěstí, že tam byl víkend věnovaný svatbám a já tak posbírala spoustu vizitek a letáků pro svůj plánovaný salon.

A další neděle i týden jsou za náma. Tak děkuju Bohu jako každou noc před spaním, že jsme se toho dožili ve zdraví a všichni spolu. Na tom jediném záleží...

32. den, 21. únor 2009

Váhala jsem, jestli tuhle fotku oříznout jen na pár větví, ale nakonec jsem to nechala v původní podobě i s kmenem a pozadím. Jsou to jabloně v sadě před "naším domem", jedno z mých nejoblíbenějších míst tady.
Jinak je mi tu ale čím dál víc smutno. Nemám tu moc kamarádek, vlastně skoro nikoho a je mi tu čím dál víc smutno. Teď v té zimě jezdíme s Viktorkou do Brna málo a na procházky to taky není. Na kafe tady k nikomu nechodíme, jen k jedněm sousedům a těm se to poslední měsíce taky nehodí, takže jsme samy... Malá je v kolektivu aspoň ve školce, kam teď chodí častějc, ale já? Dřív bych se pro druhé rozdala, dělala jsem maximum, abych svým přátelům i ostatním pomohla, když to bylo potřeba a v mé moc, ale čím jsem starší tím víc zjišťuju, že bych jen těžko hledala někoho, kdo by totéž udělal pro mě.
Tohle zimní počasí vypadá za oknem (z tepla domova) moc krásně a pohádkově, ale podporuje v lidech deprese, větší smutek než v tom období od konce října do dubna asi zažívá člověk jen málokdy. Tak hrozně moc bych si chtěla občas to kafe dát v něčí společnosti a povídat si a povídat si... je mi smutno!!!

Navíc dneska jsem od rána prožívala hrozné nervy, protože měli schůzku majitelé toho domku, který chceme koupit a řešili to s právníkem. Celý den jsem na to musela myslet (vlastně i ty předchozí dny) a jen počítala hodiny... kdy asi zavolají. Nakonec to vypadá opravdu nadějně. Samozřejmě to opět není tak jednoduché jako vybrat si dům, rozhodnout se pro něj a začít řešit jeho koupi, ale tak nějak přesto doufám, že ty komplikace nebudou tak hrozné a výjde nám to... kéž by!!!

31. den, 20. únor 2009

Sněhulák a ti ostatní

Viktorku baví čím dál víc malování. Nejvíc vodovkama a temperama a moc touží malovat fixama, což jí v jednom kuse zakazuju. Na rozdíl od ostatních lidí, od kterých pak odchází sice spokojená, ale se čmárancema od fixovek na oblečení i na sobě...
Malování barvama má doma dovoleno jen občas a tak nejvíc času tráví s pastelkama a voskovkama. Maluje jeden obrázek za druhým a má velkou spotřebu omalovánek i papírů. Denně mi nosí jeden výtvor za druhým a vysvětluje, co na něm je a pak se musím radovat (což mi samozřejmě nečiní potíže :-)), ty nejpovedenější odatujem a založíme k ostatním. Taky má pokaždé, když se dívá na Kouzelnou školku v TV velké plány co jim tam namaluje a pošle, ale pak na to zapomenem a ona je smutná, když odměňují ostatní děti a jí ne. Při svých plánech jí totiž záleží hlavně na tom, aby jí "odměnili" (její slova). Snad jí to jednou výjde...
A tak dneska, když jsem přemýšlela, co nafotit jsem se rozhodla pro některé její výtvory z toho týdne. Ne všem můžou připadat úžasné, ale já jako hrdá matka prostě neodolám...

Tohle je momentálně její nejoblíbenější princezna - malá mořská víla Ariel
Tohle má být žabička (přiznávám, ani mně to tak nepřipadá ;-))
Takhle Viktorka namalovala jabloň. Když jsem namítla, že užší by měl být kmen a ne koruna s jablíčky tak se rozhodla domalovat tam trávu, nebe i sluníčko, ale umístila je tak, že se mi těžko určuje, v jaké poloze je ten obrázek správně... Takto je ten strom vzhůru nohama, ale sluníčko je tam, kde by mělo být :-)

30. den, 19. únor 2009

Dokonalost

Je jen málo věcí, které mi příjdou naprosto dokonalé. Mezi ně počítám i růže. Není to nijak originální, pro spoustu lidí je to ta nejkrásnější a nejoblíbenější kytka (moje nejoblíbenější je pomněnka, ale ta tak dlouho nevydrží a nedá se sehnat celoročně), pro mě je to kytka, nad níž pokaždé znova žasnu. Ať je to nakvetlé poupě nebo krásně rozvitý květ, vždycky mi příjde úžasná. V každé fázi, v každé barvě... Když jsem chodila na základce do výtvarky a měli jsme modelovat z hlíny kytky, byla jsem vždycky jediná, kdo si dal tu práci a snažil se vymodelovat růži místo nějakého primitivního květu nebo jednoduchého tulipánu... když jsem na zámku občas aranžovala do instalace kytky, těšila jsem se na to trhání kytek v zahradě. Na kytkách byla ještě rosa a já se vždycky nejvíc zdržela u růží a fakt si to užívala.
Ať přemýšlím jak chci, myslím, že Tom mi za celou tu dobu co jsme spolu nedal nikdy jinou kytku než z růží. A tu první mi dal po pár dnech našeho chození. Já doma marodila a on mě překvapil tím, že než šel ráno do práce zašel si přes půl města jen aby mi dal mezi dveřma růžičku (v únoru)...
I tyhle jsou od něj. Dal mi je tradičně k Valentýnu a tyhle se mu fakt "povedly", protože se znich raduju už šestý den a pořád se krásně drží. Mohla bych je fotit a fotit denně :-)

29. den, 18. únor 2009

Západ slunce

Miluju tyhle fotky oblohy v jakoukoliv denní i roční dobu, i když to spousta lidí považuje za kýč. Jenže se mi málokdy podaří zachytit ty barvy, tu náladu a hlavně, když už vidím nějaký hezký výhled co by dobře vypadal na fotce je to většinou na místě, kde se nedá zastavit autem...

My jsme dnes s Viktorkou byly v Hodoníně a obíhaly doktorky. Viktorka nafasovala ortopedické vložky do bot, já se zas dozvěděla, že těhotná asi opravdu nejsem (což mě nepřekvapilo, ale i přesto sklíčilo), ale taky mi doktorka zatím nezjišťovala, v čem je problém. Zatím mi vzali krev na vyšetření a až budou výsledky tak se domluvíme co dál.
Cestou domů na mě padla nějaká depka, bylo mi pořád do breku, blbě od žaludku, ... poslední dobou je to se mnou čím dál horší. Připadám si jak vyždímaný citron, nemám žádnou energii, sílu, cítím se tak špatně a vyčerpaná... už aby bylo jaro!

28. den, 17. únor 2009

Sype a sype

Od nedělního rána už druhý den sněží a sněží. Sněhu je všude spousta a Viktorka si užívá, že jí do školky i ze školky vozíme na saních. Já si zas užívám pohledů z okna na to jak je všude krásně bílo. Tyhle fotky jsem zkoušela nafotit ráno před odchodem z domu, moc se mi tento pohled líbí jen je škoda, že se mi nepodařilo zachytit i ty sněhové vločky jak padají...

27. den, 16. únor 2009

Moje parádnice

Do karnevalu jsem se snažila držet ty šatičky z Viktorčina dosahu, aby je nestihla zlikvidovat, ale dneska už je na mně vymámila a měla velkou radost, že v nich může doma řádit. Dokonce se jí dnes ani nechtělo do Brna na výtvarku, malovala si doma. Má velikou spotřebu papírů, omalovánek a pastelek. Snažila jsem se jí v nich nějak hezky vyfotit, cvakala jsem o 106, ale nejlíp dopadla tahle. Viktorka je holt hooodně temperamentní.

Taky si dnes po dlouhé době vytáhla stavebnici a pořád z ní něco skládala a zas to rozebírala. Vždycky mě zavolala, vysvětlila mi, co to je... a za chvíli už tvořila něco jiného...

26. den, 15. únor 2009

Karneval II

Už od podzimu s Viktorkou plánujem, za co půjde na karneval. Do vánoc to byla beruška (já teda chtěla včelku, Viktorka berušku), pak změnila názor a rozhodla se pro Popelku. Sotva jsem na ní objednala kostým, zalíbila se nám oběma na dvd víla Zvonilka a tam jsem scháněla látku, doplňky... a nechala u tety ušít šatičky. Asi týden před prvním karnevalem se Viktorka rozhodla, že chce jít za koně. Když jí to konečně pustilo, zvládla první karneval v Brně jako Popelka, těšila se na druhý s kostýmem Zvonilky... a v den D prohlásila, že jde za berušku. No "zlatíčko". Nakonec přeci jen zářila jako Zvonilka a i když tam víl bylo snad víc než princezen, přesto byla originál :-)

25. den, 14. únor 2009

Valentýn

Vím, že spousta lidí tento svátek neuznává a kritizuje, ale mě vždycky baví z té spousty valentýnek vybrat nějakou "výstižnou" a pak jí někde Tomovi schovat, aby jí náhodou objevil... děláme to tak už pět let. Taky každý rok vzpomínáme na našeho prvního Valentýna, kdy jsme spolu byli prvně na večeři a v kině a on mě pak seznámil se svými kamarády a do rána jsme si pak prohlíželi (už sami dva) u mě doma staré fotky a povídali. I druhý Valentýn byl skvělý, protože na ten den nám vyšel 3D ultrazvuk našeho miminka a domů jsme si tak přivezli úžasnou nahrávku na památku...
Ty další roky už dostávám přání a kytku nejen od něj, ale i od Viktorky.

24. den, 13. únor 2009

Modelka

Tohle by mělo být v uvozovkách. Viktorka má zvláštní talent (všimla jsem si ho už i u dalších dětí) - když vypadá nějak úžasně tak honem zapnu foťák, ona začne okamžitě dělat blbiny, ksichty, ... třeba se i snaží, říká "sýu" přičemž se nemožně zakření a dívá někam do země... no děs. Ale ve stejný moment kdy uslyší vypínací zvuk foťáku nahodí opět úžasný úsměv a pózuje tak, že by z toho byly skvělé fotky... jenže jak je foťák zaplý...

Jinak jsem dnes (na radu sestřičky z gynekologie) dělala znovu test... další s jednou čárkou. Holt jsem chtěla "pokořit" pátek 13. a dokázat, že je to jen pověra - a nevyplatilo se.

23. den, 12. únor 2009

Chodí štěstí do kola, někdy sedne na ....

No jo, přestože mám většinou jen malou šanci vyhrát přesto jsem véééélmi soutěživý typ. Ne takový ten, co by se dral kupředu, aby to bylo vidět, ale jak je někde nějaká soutěž tak málokdy odolám se nezúčastnit - křížovky, sudoku, obaly, ... Tomovi to pěkně leze na nervy a už pár let se mi nepodařilo fakt skoro nic vyhrát, ale stejně zkouším dál. A Viktorka naštěstí spolupracuje, takže letos spolu zkoušíme vyhrát ve hře Orion. Aspoň mám z dneška nějakou fotku

22. den, 11. únor 2009

Viktorka se sice dožaduje, aby jsme pravidelně jezdily do angličtiny pro děti, ale anglicky mluvit skoro nechce. Zato si tam užívá hry s ostatníma dětma a výtvarnou činnost, která je součástí. Většinou si předem naplánuje, co by se ten den mělo malovat a pak se horko těžko smiřuje s tím, že "tety" vymyslely jiné téma. Ale baví jí to, malovala by od rána do večera...
A pak honem do plavání, kde se vyřádí. V tomto kurzu s námi chodí i teta Daddy s Danielkou tak jsme dnes po lekci zavezly holky do Ikea a poseděly u kafe. Bylo to moc fajn.

Večer jsme měli s Tomem koupené lístky do divadla (můj dárek k Valentýnu) tak u nás byli švagr s přítelkyní a hlídali i uspávali malou. Spokojenost na všech stranách

21. den, 10. únor 2009

Na stříhání u kadeřnice je už Viktorka díky mému antitalentu na tuto činnosti zvyklá, přesto se u toho většinou děsně mele a dělá blbiny. Ale zvládli jsme to a ostříhaní jsme celá rodina, já i obarvená.
Bohužel, díky náhlé sněhové chumelenici, která nás při odjezdu zastihla už nemělo cenu to fotit a tak fotka mého nového účesu se zatím nekoná... když jsme odpoledne přijeli domů už se chumelilo o 106 (ani jsme nemohli vyjet nahoru ke vchodu) a já pořád koukala na smrk co nám stojí před oknem až jsem to nevydržela a přes okno obýváku ho začla fotit a fotit... a pak už bylo jen náročné z té spousty snímků nějaký vybrat :)

20. den, 9. únor 2009

Jako každé pondělí i dnes jsme byly na výtvarce a vyráběly jsme trumpety. Viktorka jí samozřejmě musela mít zelenou a červenou. Nakonec jsem jí přemluvila ať tam nalepíme i krepové fáborky a pak už jen celou cestu jen troubila a troubila... jak málo stačí k dětské radosti :-)

19. den, 8. únor 2009

Náš favorit

MILOTICE - tady jsem trávila většinu svých prázdnin (nejdřív v dětství u dědy a tet, na střední škole i po ní pak provázením na zámku, což bylo mé nejoblíbenější zaměstnání), mám tam většinu své rodiny, mám tam svojí milovanou kmotru, chodila jsem tam na většinu plesů a dalších akcí... prostě znamenají pro mě víc než Hodonín kde jsem se narodila a bydlela do svých 31 let. Vždycky jsem si přála tam bydlet a jednou snad být i pohřbená... ale když jsme konečně odešli z Hodonína přišly nám Milotice moc daleko od Brna na dojíždění Toma do práce a mě do školy. Teď, když bydlíme o něco blíž k Brnu, ale s nikým se tu neznáme mi dochází, jak moc mi chybí a ráda bych se vrátila. Proto jsem měla takovou radost, když jsem se dozvěděla, že je tam na prodej hezký domek a dnes jsme se na něj byli podívat. Mooooc se nám líbí a rádi bychom ho koupili, jen bychom to nesměli být my - smolaři, aby to bylo tak jednoduché. Majitelka ho sice chce rychle prodat, ale kvůli nedořenešeným dluhům a převodům s předchozím majitelem neví, kdy by mohl být náš a hlavně ani za kolik... už aby jsme to věděli a mohli se rozhodnout. Moc bych si přála tam bydlet ...

To na fotce je vyhlídka z balkonu na zahradu a dokonce i na domy některých mých příbuzných :-)

18. den, 7. únor 2009

Moje princezna

Původně jsem plánovala vystavit tu z dneška fotky dvě - nejen z karnevalu, ale i mého těhu testu s dvěma //. Ale dělala jsem si ho ráno i večer a výsledek rozhodně radostný nebyl, takže zůstane jen u této karnevalové koláže, kterou mi můj drahý choť zkritizoval - prý ta prostřední fotka je docela "divoká" oproti těm v pozadí, ale mně se ten nápad prostě líbil a žádná jiná varianta už mi tam nesedla...
Měli jsme koupené lístky na karneval ve středisku Salesiánů v Brně, kam chodíme na kroužky a Viktorce se to moc líbilo. Dokonce vyhrála pár hloupostí v tombole, ale během losování si chtěla chodit pořád pro další a další výhry (po kom to asi má? ;-D). Byla za Popelku a díky tomu, že sukýnka je oboustranná ji dokonce mohla měnit. Družila se většinou se Šípkovou Růženkou a ještě nějakými dalšími princeznami a aby je zmátla, tvrdila všem, že se jmenuje Ariela.

17. den, 6. únor 2009

Princezny

Tahle fotka není nic moc, ale je to jen nouzovka. Nebylo mi moc dobře a tak jsem celý den proflákala u počítače a od rána do večera stahovala z netu pohádky se všema princeznama od Disney. Viktorku už opustilo období krtečků, autíček, Bořků, mašinek i dinosaurů a propadla kouzlu princezen, takže tomu doma přizpůsobujem pokojíček, šatník i zásobu pohádek na dvd :-D a protože jsme z nich měli doma zatím jen Popelku (dodneška její favoritka) a Sněhurku (tu odmítá sledovat, protože jí připadá strašidelná) a ostatní neznala, díky mému dnešnímu "flákání" si ode dneška pouští taky Bellu, Růženku, Odettu a Arielu. Do té se naprosto zbláznila a teď neustále vyžaduje, abych jí oslovovala "ty moje Arielo" a na Viktorku už neslyší... je to můj malý blázínek, ale jsem ráda, že jsem jí mohla zas něčím udělat radost. Když mě obejme kolem krku a řekne mi tím svým hláskem, že jsem ta nejhodnější maminka na světě a že mi děkuje... tomu se skoro nic nevyrovná. Vždycky mi přitom vlhnou oči...

16. den, 5. únor 2009

Zas jedna prohlídka...

Už si ani nevybavuju jak dlouho si hledáme dům nebo domeček a kolik už jsme jich viděli. Mezitím jsme stihli pořídit pozemek, koupit projekt, sehnat firmy na stavbu, střechu... díky "pružnosti" úřadů jsme to museli zrušit a změnit na dřevostavbu... sehnat firmu, která by nám jí postavila... pak sehnat firmu na základovou desku... málem jsme se kvůli tomu rozvedli... a pořád nemáme NIC. Teď to vypadá, že se snad přeci jen už může začít stavět, jenže já už nemám vůbec chuť čekat co se zase zkomplikuje a raději bych něco hotového... a tak jsme se začli ohlížet i po hotových domech... Dneska jsme navštívili tenhle v Prušánkách. Je v něm úplně nová krásná kuchyň a koupelna jenže to je asi tak všechno. Tak uvidíme, máme čas rozhodnout se do pondělka. Je fakt, že je to na super místě, blízko dálnice na Brno, je tam dobrá občanská vybavenost... ale máme ještě jednoho favorita a mít nový domek podle vlastních představ je taky super (pokud se ho člověk dožije). Už se moc těším, až budem mít tohle jednou za sebou

15. den, 4. únor 2009

zkouška ve škole...

Dnes jsem byla na ústní zkoušce z Holandské malby 17. století. Učila jsem se do poslední chvíle a vyšlo to!!! Jen mi při tom bylo smutno, že už je asi úplně poslední... když nepočítám státnice, kterých se teda hrozně bojím.
Viktorka tam byla se mnou a profesor si s ní povídal snad víc než se mnou (ale přímo u zkoušky nebyla, čekala hezky ve třídě zatímco já byla zkoušená v kabinetu), byla moc hodná, akorát než jsem se k ní vrátila, stihla tam vyškemrat na ostatních čekajících sváču :-)
Než přišla řada na mě tak jsem stihla malou vyfotit v naší učebně, kde jsem za ty roky strávila spousty hodin na přednáškách...

14. den, 3. únor 2009

můj portrét

Tak takto mě vidí Viktorka, povedená kredenc :-D až jsem si to vyfotila tak mi to sebrala a po chvíli přiběhla s tím, že mi přimalovala ještě vlasy. Tak jsem vyfotila ještě jednu fotku - i s autorkou :)

13. den, 2. únor 2009

Zimní radovánky

Nevím, jak je to možné, ale přestože sníh tu byl jen od nedělního odpoledne do pondělního poledne a ve školce měli zavřeno, na jediném místním "sáňkovacím" kopci (a ani nikde jinde) nebyla živá duše a tak jsme si s Viktorkou užívaly sáňkování samy. Spíš jen ona, protože já měla s sebou foťák a vzaly jsme místo sáněk jen lopatu takže jsem dnes byla ušetřena mokrých bot i kalhot a zmrzlých rukou. Fotila jsem i natáčela každou její jízdu z kopce dolů a ona (chudák malá) celou tu dobu směrem ke mně vykřikovala "sýu, sýu", i když jsme jí vysvětlovala, že na tu dálku to stejně není poznat, jestli se směje nebo ne :-D

12. den, 1. únor 2009

Dneska neděle byla...

... broukám si tuhle upravenou verzi známé odrhovačky a rozhoduju se, jestli na téhle fotce retušovat ten děsný drát elektrického napětí nebo ho tam nechat. Je fakt, že kdykoliv chci tady nafotit něco z okolí, tak tyhle dráty (tady je naštěstí jen jeden) mi to spolehlivě kazí, jsou snad všude.
Ráno jsem byla v kostele na mši a když jsem z něj vycházela začalo krásně sněžit. Celé dopoledne chumelilo takže odpoledne vyrazila ta moje banda ke kostelu sáňkovat. Dopadlo to jako vždycky - Viktorka byla jako dědeček co měnil až vyměnil, jezdila na všem jen ne na svých sáňkách nebo své nové lopatě. Ale byla moc spokojená... a mokrá.
Od tohoto víkendu mi ovšem přisoudila novou úlohu ve svých hrách - musím dělat Stokorcový les a né a né se jí zbavit :-D