84. den

Dnes jsem měla pohovor kvůli té práci ve Strážnici a málem  jsem ho nestihla. Seznam mi našel nejkratší cestu přes Rohatec, i když jsem plánovala jet přes Vracov. JENŽE! Seznam holt nepočítal s tím děsným přejezdem na kolonce, takže jsem tam čekala čtvrt hodiny než přejely tři vlaky a pak už jsem musela šlapat na plyn jako šílenec. V Petrově jsem radši volala, že budu mít 5 minut zpoždění a naštěstí jsem se do toho jakž takž vešla.
Na výtvarné předměty by měly raději nějakého výtvarníka než teoretika, ale ukecávala jsem je, aby mi daly tu teorii aspoň na půl úvazku. Počítá se cokoliv a já o to fakt fakt fakt moc stojím. Ale ozvou se až v květnu.
Přijela jsem domů utahaná a hladová tak jsem si dopřála luxus a za posledních pár korun si zašla na meníčko ke Drakovi. Ještě, že to máme pár kroků od baráku a není tam draho.

83. den

Hurá! Odpoledne, když jsme s Viktorkou pracovaly na zahradě mi volala ředitelka z oděvní školy ve Strážnici, abych přijela na pohovor kvůli tomu místu učitelky uměleckých předmětů. Jak by řekla Viktorka "WAAAW" :D
Strážnice je sice daleko, ale kdyby se domluvila výuka jen na den nebo dva v týdnu, tak by se to dalo. Učit by mě bavilo.

82. den

Tak k nám konečně  přišel zahradník, aby nám poradil co se zahradou. Popínavky na zdi máme zrušit (stejně už jí kus strhly), vrby a stromy nám příjde ořezat za týden, ... práce to bude hodně, už se těším, až to bude osázené a pokvete to :)
Měla přijet i Láďa, ale slaví Tániny narozeniny tak holt to bylo bez ní. Škoda, těšila jsem se, jak se budem vídat a od té doby, co se odstěhovali z Milotic tak už se nevídáme skoro vůbec...

81. den

Dneska jsme s Jarkou nakupovaly celé dopoledne v Kyjově odměny pro děti na karneval a odpoledne jsme to s Marcelou třídily a sepisovaly. Už se těším, až to bude za náma a doufám, že budou všichni spokojení.
A to jsem se ještě během dne stihla zaregistrovat u Mary Kay a zamést zahradu :)

80. den

První jarní den :-)
I když s Viktorkou jezdíme pravidelně na výstavy kostýmů z fimových pohádek neodolaly jsme a znovu jsme si je zašly prohlédnout na Chodov těsně před tím, než jsme Prahu opustili a odfrčeli domů. Chtěli jsme se zastavit i v Brně na nákupech, ale Viktorka cestou usnula tak jsme jí nechtěli budit a jeli rovnou domů.
Pozdě večer se zastavili Hanka se Zdeňou, tak si je malá aspoň trošku užila.

79. den

Dnešní představení Dády bylo náročné. Seděly jsme sice ve druhé řadě, ale většina matek se nacpala až k jevišti a i když jim organizátoři párkrát řekli, že jestli tam chtějí být tak ať se skrčí, že přes ně není vidět stejně se chovaly bezohledně takže místo fotek Viktorky s Dádou jsem měla spíš spoustu cizích zad a zadků.
Viktorka obrečela to, že jí nevybrali do soutěže a když už se konečně zklidnila (a že jí to trvalo dlouho, visela mi kolem krku a brečela a pak si stoupla na kraj jeviště, aby jí bylo vidět a všem předváděla svůj nešťastný obličej) vyhlásili novou soutěž. Nakonec měla štěstí, protože jí sice nevybrali mezi holčičky, ale kluci odmítali jít soutěžit tak se jí podařilo soutěžit za kluky. Holt je soutěživá po mně a nedala se. Na jednu stranu jsem byla ráda, že je spokojená, na druhou stranu mi bylo líto všech ostatních holčiček co chtěly taky soutěžit a nevybraly je. Tyhle soutěže mi tam příjdou nefér. Jak může mít člověk radost když vidí, kolik je kolem něj smutných dětí...
Odpoledne jsme šli všichni na Matějskou, ale peněz moc nebylo a nikde žádný bankomat, takže jsme se spíš procházeli než vymetali atrakce. Zdrželi jsme se až do večera, aby si Viktorka užila tu večerní atmosféru se spoustou světel.

78. den

Po dlouhé době zase v Praze. Mrzí mě, že v poslední době se málokdy podaří, aby tu zároveň s náma byli i Hanka se Zdeňou. Sice máme jejich byt pro sebe, ale chybí nám tu. Hlavně Viktorce, pořád se na ně ptá. Tolik týdnů nebo měsíců vždycky čeká, kdy přijedou k nám do Milotic a když tam konečně jsou, jsme my u nich v Praze.
Ještě jsem byla ráno na gyndě na kontrole po té laparce. Výsledkem je, že s těma křečovýma žílama v břiše mi nic dělat nejde, prostě když to bude bolet tak si mám vzít prášek. Jinak jsem v pořádku, takže problém opravdu jen v Tomášovi a umělému oplodnění se asi nevyhnem. Problém je, že nevím, kde na to vzít ani jak přemluvit Toma :(

77. den

Hurá! Mám na příští týden domluvenou návštěvu zahradníka na naší zahradě. Zatím jsme na ní s Viktorkou začly aspoň hrabat. Vypadá to na dost dlouhou dobu, bude to náročné a děsí mě to předem. Ale snad se to už někam pohne.
Večer jsme měly u Jarky schůzku kvůli karnevalu tak jsme vymyslely spoustu dalších věcí, vybraly písničky na diskotéku... docela fajn den, až na tu mojí rýmu co se mě už třetí den drží a ne a ne polevit.

76. den

Dneska jsem byla pozvaná na work-shop - předváděčku nové kosmetiky. Bylo to večer v Brně a dost se to protáhlo. Navíc jsem zjistila, že je to kosmetika z Amway a tamní nadšení úspěšní veselí lidé v oblecích a kostýmcích mi vééélmi připomínaly jednu společnost, v jejíž pyramidové hře jsem před lety přišla o dost peněz, což ve mně vzbuzuje nevoli a nedůvěru. Upřímně řečeno, nemám takové akce ráda.

75. den

V noci zase chumelilo, ráno bylo hezky... počasí jak v aprílu. A já už bych tak ráda nějak zkulturnila zahradu a začla na ní fotit šaty do salonu. A taky byh už ráda ten salon konečně zařídila a otevřela. V dubnu začíná svatební sezona a já už třetí rok zahálím :(
Aspoň jsem dnes po X letech znovu mohla zprovoznit naší domácí pekárnu a upéct po dlouhé době domácí chleba. Já ho teda nemám moc ráda, ale Tomovi chutná...

74. den

Dneska jsem dělala švagrové nehty tak jsem zvědavá, jestli jí vydrží dlouho nebo jí to upadá tak brzo jako většinou mně. Doufám, že je to jen špatnou kvalitou mých nehtů a ne mojí práce :)
Odpoledne jsem s Viktorkou zkoušela hrát novou hru na PC co jsem včera objevila na netu a moc nás to baví. Viktorka je restaurátorka a dostává různé úkoly jak "zrestaurovat" nějaký obraz a tím si vždycky vydělá nějaké peníze, za které si zařizuje svůj pokoj. Aspoň se tak seznámí s obrazy a malíři...

73. den

Po obědě jsem vzala Viktorku k mojí babičce do Ratěk, ale nebyla doma. Aby Viktorce nebylo líto, že jsme jely "naprázdno", vzala jsem jí podívat se na Rúdník, kde je velký chov koní. NEtušila jsem ale, že:
1. nesmí se tam autem a je to minimálně 1,5 km daleko (podle toho, z které strany tam člověk jde)
2. výletní restaurace v tomto období nefunguje a nikde nebyla ani nohla
3. bude foukat hrozně silný a studený vítr a začne se brzy stmívat

I když jsem se zkoušely u babičky stavit cestou zpátky, pořád nebyla doma, ale podařilo se nám ji "najít" u příbuzných a uvítala, že jí svezeme autem domů. Za odměnu nám během naší návštěvy zapůjčila pár krásných věcí k Viktorčinu kroji tak jsme s malou měly velkou radost :)

hláška dne: když jsme jí po obědě s Tomem česali a oblíkali, zasekl se jí rolák na hlavě a než jsme jí ho oblíkly, děsně jí to štvalo a my se tomu smáli. Načež nás zamračeně okřikla: "co vy jste to za rodiče!? čemu se jako smějete? to není k smíchu!!!" samozřejmě jsme se začali smát ještě víc

72. den

Dnes byla na programu oslava narozenin tchýně v Hodoníně. Cpala jsem se zákuskama, chlebíčkama, snažili se mě opít sladkým vermutem.... a výsledkem je mírný vzestup váhy. Ach jo. Příště se musím víc hlídat :(

71. den

To vyklízení je nekonečné. Každé ráno vyklízím něco z těch krabic co v nich Tom vozí z Dražovic naše věci a sotva toho ubyde, přiveze další. Ach jo...

70. den

To byl ale po ránu šok, když jsem se zvedla z postele a zjistila, že venku je bílo a chumelí! Nemohla jsem tomu uvěřit. Ten zahradník měl včera fakt pravdu, že je ještě čas...
Sousedi ze zadu naváží už třetí den na tu zadní prodanou zahradu cihly a já jsem čím dál nervóznější, jak vysoký ten barák postaví, aby jsme vůbec měli ještě nějaký výhled a nečučeli jen jim do oken jako na sídlišti :( Tak krásně je odsud vidět do dálky...

69. den

Viktorka se dočkala a dnes slaví svátek. Sice jsem jí slíbila dort, ale nakonec jsem to uhrála na kupované zákusky v místní cukrárně.
Dopolko jsem se konečně sešla s tím zahradníkem a domluvili jsme se, že se nám mrkne na zahradu,  když se oteplí. Byl moc fajn a sympatický, mám z toho dobrý pocit. Pak se tu zastavila Ingrid, s kterou jsem se neviděla víc jak 2 roky, tak jsem moc ráda, že jsme konečně zas jednou pokecaly.
Odpoledne jsem Viktorku vzala do místní cukrárny, aby viděla, kde to je a jaké tam pečou zákusky, nakoupily jsme jich plno. Pak jsme to vzaly cestou  přes hřbitov, kolem hřiště, Zálužím a parčíkem u kostela...  moc hezká procházka.
A večer po příjezdu Toma dostala konečně tu svojí vysněnou česací hlavu - princeznu tak spokojenost maximální a já jsem moc ráda, že je ráda :)

68. den

Dnes jsem měla fakt smolný den. Ráno mě Tom vzal do Hodonína, kde jsem čekala na tahání stehů hodinu a půl, pak jsem došla k autu, co mi tam celý týden stálo a nepodařilo se ho nastartovat. Byla jsem zmrzlá, hladová, břicho bolelo, jedna jizva trochu krvácela, v kapse jsem neměla ani na autobus do Milotic a nikde žádný bankomat. Nakonec jsem si aspoň půjčila u taťky 50,- a čekala vymrzlá a ubulená na zastávce na autobus.
Domů jsem  přijela totál vyčerpaná, břicho bolí pořád... ale Viktorka mě uprosila, aby jsme šly do Rosenky a klubu maminek, což s těma jizvama pěšky byl fakt zážitek...

67. den

Měla jsem dnes jít na tahání stehů, ale sestry si mě přehazovaly jak horký brambor tak jsem to nakonec ukecala po telefonu s nemocnicí, kde mě operovali, že zajedu zítra tam. Aspoň můžu zrovna odvézt z Hodonína auto, co jsem tam nechala, když jsem do nemocnice jela.

66. den

Dneska jsme si chtěli udělat odpočinkový den tak jsme si po obědě všichni lehli, ale pokazila nám to sms ohlašující, že k nám míří taťka s přítelkyní. Takže nastaly velké uklízecí fofry a přípravy. Takže odpočinek se dnes nakonec nekonal :(

65. den

Měla bych odpočívat, ale nedá mi to a každou chvíli jdu něco uklízet, vyklízet, předělat... prostě neumím jen tak ležet.
Viktorku si chtěl dnes vzít taťka ven, ale nakonec se ani neukázal takže Viktorka dnes byla celý den se mnou doma. Aspoň jsme si jedna druhé pořádně užily, v posledních dnech jsme se viděly tak málo...

64. den

Doktor při vizitě na mě byl hodný a pustil mě dnes domů. Jen jsem nesměla řídit sama tak pro mě musel přijet TOm. Viktorka zůstala ještě do večera u taťky a já se doma sotva převlíkla, zkontrolovala mejly a většinu dne spím. Nevím, z čeho jsem tak unavená...

63. den

Na operační sál mě odvezli až v 10 a pak mě nechali další hodinu čekat před operačním sálem. Ani nevím, jak jsem to tam tu hodinu zvládla, jen jsem se každou chvíli modlila. Na sále jsem byla před uspáváním v pohodě, horší bylo probuzení. Díky rýmě, co se o mě už týden pokouší jsem byla zahleněná a tak jsem sebe i personál na sále docela vyděsila tím, že jsem se začla dusit a nemohla jsem se nadechnout. Ale oni jsou naštěstí profíci a zvládli to, jen jsem tam byla o něco dýl.
Cestou ze sálu jsem se stihla poblít, jinak už byl zbytek dne v pohodě, jen jsem celý den nedostala najíst, jen výživu z infúze. Ale jsem v pořádku a to je hlavní!!! V noci už jsem začla trochu i chodit, ráno jsem dostala snídani a dneska celý den trénuju chůzi. I když jsem hodně ospalá a nechala si píchnout i něco proti bolesti těch jizev, co mám v pupku a na břiše.

62. den

Den D. Na pokoji jsem z nás tří nejvíc v klidu, ale od rána zvažuju, jestli napsat sms červňátkům na diskusi, aby na mě myslely. Nakonec jsem to ale neudělala, fňukám tam každou chvilku a ty palečky potřebujou víc nemocné děti. Rozhodla jsem se to prostě zvládnout aniž bych obvolala a obeslala všechny známé. Vím, jsem prdlá, ale Tomovi jsem minulý týden i dala instrukce o tom, co bych chtěla hrát na pohřbu a jaký chci hrob. Dnes už se té narkózy tak nebojím. Pořád se modlím a myslím na Viktorku...

61. den

Tak jestli jsem měla původně podvědomě strach z narkózy, od dnešního rána, kdy jsem se dozvěděla, že na oběd dostanem jen polívku a pak projímadlo po kterém se budem až do operace vyprazdňovat, stal se dnešek mou noční můrou. A byl to strach oprávněný. Bylo to hrozné a Viktorka tomu moc nepomohla, když večer při své návštěvě vykládala na potkání o mým vyprazdňovacích strastech :-) Dokonce se šla na chodbu zeptat, co je k večeři a vrátila se s nafasovanou porcí žemlovky :-D
Večer jsme všechny, co jdem zítra na sál dostaly prášek na spaní, ale já to risknu a budu spát (snad) bez něj. Na sál půjdu druhá, někdy mezi půl desátou a desátou. Raději bych šla hned ráno po probuzení...

60. den

Ještě než jsem nastoupila do nemocnice, udělala jsem si "rychlovýlet" na pracák, abych se tam znovu zaevidovala. Zastavila jsem se taky kvůli rekvalifikačnímu kurzu, z kterého mě kvůli té mé brigádě stihli vyškrtnout, tak musím teď čekat bůh ví jak dlouho, až ho budou otvírat znovu. Ach jo.
V nemocnici dnes měli rekordní počet příjmů, takže jsem strávila celé dopolko čekáním na pokoj. Nakonec nás už neměli kam dávat :-) Nejhorší na tom bylo to, že jsem měla přijít na lačno a krev mi brali až po vyšetření někdy po jedné hodině tak to už jsem byla fakt na omdlení. Odpoledne ještě rentgen plic, EKG a od dnešního večera každý den heparin do břicha.
Snažila jsem se vybavit, kdy naposled jsem ležela SAMA v nemocnici (v uplynulýc pěti letech to bylo vždycky s malou) a zjistila, že to bylo na stejném oddělení před 15,5 lety...