Ještě jednou s dědouZatímco děda dlouze telefonoval se svým bratrem, rušila ho Viktorka hlasitým zpěvem (viz fotka) a když se přesunul do obýváku tak si stoupla za něj a dávala mu ke sluchátko vřeštící plyšovou opici a kejhající plyšovou kachnu. Docela prča, i když jemu se to asi tak nejevilo :-)
Mně do smíchu moc nebylo. Jednak si mamka neodpustila její věčný výslech ohledně našeho "chátrající auta", které mi Tom není ochotný zprovoznit, abych s ním mohla jezdit, ale nechce ho ani prodat... ohledně bytu, který mi přenechala a on ho prodal pod cenou... ohledně baráku, který "stavíme nebo kupujem" už 3,5 roku.... prostě věci, které mě samotnou štvou a nic s nima sama nenadělám... ale řeší to pořád jen se mnou a tím mě vytáčí.
A druhá depka je z toho, že jsme dnes měli mít KONEČNĚ schůzku s Andreou ohledně koupě toho baráku a tak a zase nám napsala sms, že se to odkládá. Ach jo. Tak ráda už bych ten barák vyřešila, ale s tou koupí jsme na tom tak, že uděláme krok, když máme udělat druhý tak se to nějak zastaví nebo vrátí... a dlouho se nic neděje, než se podaří ten další. Všem se to mluví, že jednou se dočkáme a tak... jenže čas letí a čím dýl jsme tady, tím víc si tu zvykáme, ale taky nám to tu leze čím dál víc na nervy - to "provizorium". Dyť my už tu máme hromadu věcí nevybalených v krabicích 2,5 roku!!! Ppořád se v tom přehrabujem, občas něco vybalíme, něco zas dáme zpátky... Nastěhovali jsme se sem na rok, tak proč to všechno vybalovat, ne? A takových nevyřešených věcí tu máme spoustu... A taky čím víc se to oddaluje a komplikuje tím víc jsem nervózní, aby to vyšlo. Aby se něco nepokazilo. A můj žaludek by o těch stresech mohl povídat... kdyby to teda uměl. Nehledě na to, že mi v červnu končí mateřská, druhé mimčo v nedohlednu... a já potřebuju otevřít tu půjčovnu!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat