62. den

Den D. Na pokoji jsem z nás tří nejvíc v klidu, ale od rána zvažuju, jestli napsat sms červňátkům na diskusi, aby na mě myslely. Nakonec jsem to ale neudělala, fňukám tam každou chvilku a ty palečky potřebujou víc nemocné děti. Rozhodla jsem se to prostě zvládnout aniž bych obvolala a obeslala všechny známé. Vím, jsem prdlá, ale Tomovi jsem minulý týden i dala instrukce o tom, co bych chtěla hrát na pohřbu a jaký chci hrob. Dnes už se té narkózy tak nebojím. Pořád se modlím a myslím na Viktorku...