22. den

To, že mě nevybrali mě fakt vzalo. Je mi líto, že o mě najednou není nikde zájem. Rozesílám denně tolik životopisů, žádostí... málokdy ale dostanu odpověď, téměř nikdy mě nepozvou na výběrové řízení či pohovor... a když už, tak mě stejně nevyberou a já bych tak ráda věděla co dělám špatně. Je mi to líto. Navíc mi hypoteční poradce dost nepříjemně sdělil, že i kdybych si tu práci našla, hypotéku stejně do konce roku nedostanem. A co s náma bude? Debilní registr! Jak je možné, že když jsme tenkrát na účtě měli statisíce dali Toma do registru dlužníků kvůli tomu, že se zpozdil (a ještě ne vlastní vinou) o dva měsíce se třemi tisíci??? Je to fakt k vzteku. Taková volovina a nám to na dlouhá léta (a pro nás ta nejdůležitější) zkomplikovalo neuvěřitelně život. Chce se mi brečet, přestože vím, že jsou na tom lidi a rodiny daleko daleko hůř. Pořád se ptám Boha PROČ nám to dělá a kdy už se to zlomí... vždyť se tak snažím žít poctivě a správně... dělám všechno proto, abych žila podle Desatera a tak vůbec...  ani od života nechci něco nadprůměrného... nepotřebuju zahraniční dovolené a poznávat cizí země (ne, že by mě to nelákalo, ale obejdu se), nepotřebuju nové drahé auto ani vydělávat závratné čátky... stačilo by mi mít dvě zdravé děti, vlastní domeček a práci co by mi šla a snad mě i bavila. Alles.