34. den, 23. únor 2009

A je tu další deprese

I přes to více než půlroční snažení o miminko (kde by mě v létě napadlo, že ještě touhle dobou nebudu těhotná!!!) se mi těhotenství testy, ultrazvukem ani vyšetření krve nepotvrdilo a tak jsem dnes musela absolvovat vyvolávací injekci na MS, která už má 3 týdny zpoždění... Jako by už to nebylo pro mě dost smutné, sestra na mě zapomněla a já jsem tam musela čekat hodinu (hladová, protože to bylo v době oběda) a být sama se svýma myšlenkama na to, že letos už to miminko nestihnu porodit (a kdo ví, jestli vůbec počít) a jak už jsem se těšila, že Viktorka bude mít na svoje čtvrté narozeniny už sestřičku nebo brášku... jak by si to miminko ona i já přála... měla jsem co dělat, abych tam nebulila. Já vím, já vím, já vím - poslouchám to v jednom kuse, jak mám být v klidu, nepřipouštět si to, že je to o psychice a tak a už mám těch řečí plné zuby. Můžu si to říkat i já sama pořád dokola, ale když si uvědomím, že moje děti budou mít mezi sebou takový věkový rozdíl a mám strach, aby k sobě měly blízko a nebyly každý "samostatná jednotka" tak to obrečím stejně.

Navíc než jsem se vrátila od doktorky tak se Viktorka rozhodla zůstat u tchánovců na prázdninách. Normálně mi oznámila, že už se se mnou domů nevrátí. Zkoušela jsem jí postrašit tím, že jí tím pádem zrušíme pokojíček (odpověď: ale hračky mi převezte sem!), že tam za ní nebudu jezdit a už se neuvidíme (odpověď: nevadí, tak nazdar!)... dokonce když jsme odjížděli ani pusu mi nepřišla dát (jen v klidu oznámila, že maminka tu pusu stejně nechce). Prostě mě úplně zazdila, to jsem v tu chvíli fakt potřebovala. Zařekla jsem se, že jí tam nebudu vůbec volat, ale myslím, že je to horší trest pro mě než pro ní. A i když mám tím pádem víc času i klidu na psaní té hrozné nekonečné diplomky tak se na to stejně nemůžu soustředit, protože je mi tu smutno ještě víc...

A co v takovou chvíli fotit do projektu, že? Proto ta dnešní fotka je taková jen aby se neřeklo. Od vánoc miluju pomelo a můžu ho jíst klidně i několikrát denně. Vystřídalo v mém jídelníčku grepy, protože nemá tu šťávu, od které jsem vždycky byla celá zalepená a není tak kyselé. Moc se mi na něm líbí ta struktura dužiny a tak jsem jí vyzkoušela vyfotit. Není to nic moc, ale určitě to někdy příště zkusím líp...