Vím, sníh k zimě patří a za oknem vypadá úžasně. Děti jásají a já měla po ránu taky radost - než mi došlo, že Viktorka ještě pořád nemá žádné boty do sněhu a že jakmile jí zavedu do školky a stavím se na poště a v pekárně budu muset tuhle krásnou bílou nadílku odhrabat z chodníku před domem. Trvalo mi to skoro hodinu co jsem ho pořád dokola odhrabávala a říkala si "tolik sněhu, takové množství... a za pár dní to roztaje, jako by nikdy nebyl". Když jsem končila, byly okolní chodníky, odhrabané ráno už zas zasněžené... a po pár hodinách i ten náš, takže jsem si to zopákla.
Odpoledne jsem vzala Viktorku sáňkovat a jednu jízdu zkusila s ní. Skončily jsme obě po hlavně ve sněhu, malá navíc pode mnou. Ale naštěstí jsme obě v poho. Holt už na to nejsem :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat