Dnešek byl vážně náročný, ale moc fajn. Tom mě ráno svezl do Hodonína - nejdřív jsem si u taťky vyzvedla poštu (VIKTORKU VZALI DO MILOTIC DO ŠKOLKY!!!), pak mě svezl na sociálku a živnosťák (vyzvedla jsem si tam potvrzení o pobírání rodičáku a že mám pozastavený ŽL) a nakonec na pracák. Pak jel zpátky do práce, já se zaevidovala jako nezaměstaná (a je konec mé mateřské dovolené, ach jo), byla se informovat na rekvalifikace, zeptat se na průmce, jestli bych tam nemohla učit (už někoho na dějiny umění mají :-(), na další sociálce pro potvrzení, na VZP zanést papír z pracáku... a tak jsem vlastně půl dne pobíhala po městě z úřadu na úřad.
Na oběd jsem zašla za kámoškou Lenkou do restaurace, kde pracuje a pak už jsem jela do Milotic, kde jsem měla domluvenou schůzkou s Laďkou.
Nejdřív jsme spolu i s Lubošem prošli dům, aby se podívali jak to tam vypadá, protože Láďa mi bude pomáhat navrhnout kuchyň, prodejnu a zahradu a Luboš nám bude malovat pokoje... a pak už jsme spolu samy dvě šly na zámek na kafe a zavzpomínat. Pokec byl super, ale prostředí nás docela deptalo. Aleje vykácené, celé vnitřní nádvoří kde jsme strávily tolik společných dní, měsíců a let bylo celé obouchané a obestavěné lešením, na celém zámku skoro nikdo známý (s vyjímkou kastelána)... jako by jsme byly v naprosto jiném století. Tolik času jsme tam proseděly a najednou bylo tak zjevné, že už jsme někde jinde a je to dávná minulost. Škoda...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Gratuluju Viktorce k přijetí!
A ty moc dobře víš, že čas nejde zastavit, ale vzpomínky vám nikdo nesebere ;o))
Okomentovat