Vím, že zrovna v tyhle dny je divné to psát, ale mám dojem, že si s Tomem čím dál míň rozumíme. Téměř v ničem se neshodnem, ... jako by jsme se jeden druhém čím dál víc vzdalovali zrovna když by všechno mělo být za náma. Máme každý svojí hlavu a nejsme schopní si vyjít vstříc (já bych teda chtěla, ale on se o tom nechce vůbec bavit)...
Doufala jsem, že jakmile budu mít tu zkoušku za sebou budu přešťastná, cítit se volná, v pohodě... ale má to na mě opačný účinek. Nechápu proč, ale jsem děsně naštvaná, každou chvíli mě někdo nebo něco vytočí, chce se mi brečet... prostě mám rozhozenou psychiku až se sama divím co se se mnou děje.
My dnes jedem do Lipova a Viktorka (i babička s dědou) už se nemůžou dočkat. Jednak proto, že si minulý týden koupili nové štěně místo Pegyny tak jsou zvědaví, jak si s ním Viktorka bude hrát a taky proto, že tam dnes budem slavit ty její čtvrté narozeniny. Tak snad to proběhne všechno v pořádku
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat