ach ta romantika...
Tak tohle teď hodně zaměstnává mou mysl... od té doby, co jsem před týdnem viděla po několikáté film Pýcha a předsudek a zničehonic jsem se do něj zamilovala vyšiluju... stáhla jsem si k tomu soundtrack, sehnala si to jako seriál i knížku, dala si wallpaper na monitor a v jednom kuse je mi smutno z toho, že tohle nikdy neprožiju. Znovu se (stejně jako tolikrát v době dospívání) vydávám do příběhů Elizabeth Bennetové a pana Darcyho, Jany Eyrové a pana Rochestera a jim podobných a hrozně moc bych si přála podobný příběh napsat, když už ho nemůžu prožít. Ale necítím se na to dostatečně talentovaná což ještě víc prohlubuje mojí melancholii, ale já se z toho nějak dostanu
1 komentář:
Niki, napíšu to, co už jsme ti říkala mockrát a to, co si opravdu myslím.
Nemyslím, že velká láska s velkou romantikou nexistuje. Ale jsem přesvědčená, že každá láska potřebuje "pěstovat" a starat se o ní, aby ta zamilovanost a romantika vydržela co nejdýl.
Možná, že zamilovanost se časem někam vytratí - možná..... ale dycky by měla být úcta, soucítění, otevřenost, pochopení, tlerantnost - a to je jenom a jenom na nás....
Moc ti přeju, aby jsi to všechno našla tam, kde si myslíš, že to není - tam, kde to nehledáš a já jsem při tom přesvědčená, že to tam pořád máš.
Aby jsi zjistila, že ta velká láska až za hrob, ta ukrutná romantika - to všechno je vedle tebe, jen se koukat, natáhnout ruku......
Okomentovat